FANSKÉ HORY 06.08. -17.08.2025
Fotky jsou ZDE
05.08.2025 úterý
V jednu jedu do Prahy. Na Čerňáku jdu na metro a ono nejede?!?!?. Vlak před dvěma minutama odjel a dál nic. To se může stát jenom mě. Co teď? Jdu s bezradným davem kamsi na stanoviště busů. Vybírám si jeden, kerej jede na nádraží Holešovice. Jediný co mi něco říká a že tam je metro. Následuje okružní jízda po obvodu Prahy. Kbely, Letňany. Á tady je taky metro. Hodina v míse a jsem na metru Letňany.
Už při přestupu na Muzeu vidim ranec Pinguin na zádech nějaký baby. A samo, je to ona: Marie - moje spolucestovatelka z fb skupiny přechody hor s batohem.
Na letišti v pohodě. Letíme na čas 19:20. 2:20 h let, přestup v Istanbulu a další let do Samarkandu cca 4 h. Soused vedle mě, tichej, hodnej Uzbek jede po 3 měsících z Vroclavi na měsíc dom se rekreovat. Jezdí pro polskou firmu s kamionem. Je jich prej asi 50. Ukrajinci, bělorusové, uzbekové. Do Uzbeku se nechce nikdy vrátit.
06.08.2025 středa
Jsme tam 7:30. Rance taky. Směnárna nerabotajet. Měníme každej 20 usd u veksláka za horší kurs. Dostáváme ukrutnej balik somů. Počítá se to tak, že se odpářou tři nuly a vynásobí se to dvěma a máme výsledek v korunách.
Jedem busem M1 za 3000 som kamsi do centra na třídu Rudaki (platí se řidičovi, nebo nahaněči při výstupu), s tím, že nám řeknou, kde přestoupit na bus směr busák Kaftarkhona. Takže na Rudaki čekáme na bus M54. Nic nejede, tak skáčem do prvního, na kerým je napsáno Kaftarkhona a opravdu tam oklikama dojedem. Hned se na nás vrhaj řidiči, kam dál. Zkoušej nějaký hausnumera v som, neb dolarech, ale trvám na 15000som/os hranice, což se daří.
Tísníme se v minidodávce s rancema na klíně a povídáme si s místńákem vedle nás.
Za hoďku jsme na hranicích. Jedna brána, razítko pas, focení, kilometr, další brána, razítko pas focení a ještě asi třikrát mezi tím. Celej ten vopruz trvá asi 1:20 h, vedro jak sviňa.
Konečně za bránama, výměna 50 usd za somoni u veksláka a za 20s/os jedem do města Panjakent. Kurs je asi 2 Kč za 1 somoni.
Mám domluvenou přes booking plyn bombu v hostelu. Vystupuju cestou na prvním velkým kruháči, kde má být hostel InnSogdiana. M jede s rancema do centra k bazaru. Domorodci mě posílaj kamsi do dvorku, ale žádnej hostel nevidím. Kroužím kolem bloku, ptám se místních, ale posílaj mě směr centrum. Tam ale vidím jen Sogdiana prodej chlastu.
Ze zoufalství vlítnu do nějaký školy, či knihovny. Seděj tam učenci u stolu a něco organizujou. Vysvětluju co hledám, jeden se mě ujímá, ale Inn Sogdiana neznaj. Bere mě do auta, jedem do centra. Je tu hostel Sogd, ale to není ono. Ale majitel zná InnSogdiana a je to opravdu zpět 2km na kruháč.
Zde ve změti bloků, po navigaci domorodcem, nacházíme ve dvorku kýžený hostel. Není nijak označen. Probouzí se majitel v kukani a ví o mě a mým požadavku na plynový bomby. Akorát jsem měl přijet včera (což jsem mu omylem napsal). Dneska jsou bomby všechny fuč. Vybrala je místní cestovka. Ale běží dozadu a přináší krabici tech velkejch 400gr. To se mi moc nehodí. Zašmátrá v regálech nad hlavou a tahá asi pět 230 gramovek, jsou poloprázdný, zaprášený. Ale vybíráme dvě nejplnější, nahradí jednu novou. Chce za obě 40 som. Takže úkol splněn.
P.S.: na Inn Sogdiana nebyl kontakt, jen booking. Udělal jsem objednávku na nocleh a do poznámky napsal žádost o bomby na konkrétní den příjezdu. obratem potvrdil, že zajistí. Pak těsně před termínem jsem rezervaci zrušil. Určitě by to šlo i v jiným hostelu. Bomby vozej z Dušanbe.
Dobrý muž mě veze zpět do centra. Moc mu děkuji a co jsem dlužen. Prej nic.
Nacházím M s rancema. Jdem na plov do stolovoj vedle vlezu do bazaaru. Velkojídelna o třech sálech, cvrkot, fofr. Malej plov napůl, čaj, rajč. saláty. Vše za 45s. V tom vedru není hlad. Ještě rychlá prohlídka trhu, nákup balíku 4ks chleba za 10s a točená limonáda za 1s. Chtěl jsem se osvěžit pivem, ale tady není. Taky vlečem igelitku ovoce a zeleniny, kerou dostala M, když stála u ranců.
M zjišťuje, že si nestáhla správný mapy. Tak záchvat - jde kupovat simku na data. Stojím na ulici u ranců, otravujou mě žebrající děti. Trvá ji to půl hodiny, cena 120s. Mapy budou staženy cestou autem do Artuče.
Z posledních sil se vrháme do boje o další přepravu a daří se vlastně napoprvé. Sedáme do dodávky, kerá jede až do Artuče za 50s/os. Nejdřív supr asfalt, poslední zastávka před odbočkou u krámu. Maj pivo, pulitr sklo za 17 s. Strkám ho do rance, vychladím večer v potoce jako odměnu za úmorný den. Odbočujem a cesta se mění v tankodrom. Postupně všichni vysedaj. Uř zbýváme jen my a holčima asi 13 let.
Krásnou ruštinou si s námi vypráví. Je z Artuče a považuje to za nejhezčí místo na světě. Zaprášená osada na konci cesty, 20km od asfaltu, ale s plnou výbavou - škola, zdravotník, dva plně zásobený magazíny - dokonce s pivem. Ukazuje jejich políčko v prudkým svahu. Maj vše: pole, louku, zvířata, čistý horský vzduch a vodu, krásné okolí. Neměnila by za nic na světě. Ptá se, jestli bychom zde také chtěli žít. Ne dík, hory překrásné, ale doma, je doma.
Řidič nás vozí 20 min nahoru dolů Artyčem a vykládá tovar: balíky surový ovčí vlny na domácí čištění a spřádání, nějaký železo, balíky nákupů. Pak nás zve domů, ale my už chcem pod stan a lehnout. Konečně vylejzáme a potácíme se směr alplager Artuch. Je to 6 km a je sedm. Dojdem někam a padnem.
Ale zázrak. Staví zaprášenej bourák a zve nás zdarma na palubu. Podnikatel z Dušanbe veze svoji krasavici na výlet do hor. Cesta tedy není příliš vhodná pro tento typ vozidla, ale prej jeho kamarád, co sem vozí klienty cestovky ví, že to lze projet.
V jednom stoupání rvou přední kola suť a dál se nepohnem. Ale nezlomná vůle řidiče vítězí nad nepřízněmi. Vylejzáme i s rancema a auto se vyhrabe o patro vejš. O kus dál ještě jednou akci opakujem a pak už rovina k lágru. Míjíme pár stanů a jsme tu.
Plot a brána s hlídačem. Za bránou parkoviště a budovy lágru. Divný místo. Lezem k recepci a dozvídáme se, že: za osobu ve stanu chtěj 60s + 17s vzdušného, dolary na som neměněj, do hospody si nesedáme a tím mobily nedobijem, daj se tu koupit plyn bomby.
Pelášíme rychle někam za brány tohoto supr areálu stavět stan, dokud je světlo. M prudí, že máme studovat mapy, esli sme ve správným údolí, páč to v mobilu nevidí. Trasu z mapy.cz, co jsem ji poslal, ji nenapadlo si uložit do svých "moje mapy".
Vím, že jsme správně, čučení do map až ráno, teď je potřeba bydlet. 500 m za areálem supr místo u burácející horské říčky. Na stráních halekaj pastevci, horská panoranmata. Vítají nás Fanské hory. Stan stojí, koupel v říčce (… málem odplavu). Pivo už se taky chladí. Dojídám rohliky z domova a spát.
07.08.2025 čtvrtek
Jsme ve 2100 mnm. V noci asi 15 st, komáři zde nejsou. M na nafukovačce byla zima. Já se převaloval, mám klasickou pěnovku a tlačilo to.
Čaj, balíme a vzhůru do hor. Proti proudu a přes morénu okolo vodopádů o patro vejš k jezerům Kuli - něco. Potkáváme oslí karavany s rancema a turisty nalehko. Jezera jsou tři a jsou nádherná. Koupem se hned v prvním (Kulikalon) a snídáme. U Kuli Siyoh jsou rekreanti. Prej zde na pláni jsou dva magazíny zasobovaný z údolí za pomocí oslů.
Pak hovoříme s domorodci. Žena dostává brufen na bolavej zub. My na oplátku mísu jogurtu. Dětem M dává ještě opalovák. Maj na tvářích boláky od sluníčka.
Potom zas přes morénu k jezeru Kuli Chimtarga. Usalašujem se na oběd a polehávání na krásném tabořišti ve stínu cedrů. Je tu trochu bordel od předchozích táborníků a M se jala zachrańovat planetu. Sbírá igelity, že je hodí do koše (... a do kerýho ???).
Po chvíli konec idyly. Dochází oslí karavana s průvodci a staví lágr pro línější turisty. Lenoši si najmou cestovku, ta zajistí stany a stravu a oni se jen kochaj nalehko. Jo a ten bordel je po nich, přivezou, ale odvezou jen něco.
M si u vody nakopla prst na noze. krásně zmodral, snad to neovlivní další pochod.
Přesouváme o kus dál k prameništi, neb na horním konci jezera už není jiné místo - okupují to kozy a pastevci. Ležím na karimatce ve stínu za potokem. M před potokem, pod stromem, páč se nedokázala zout a přebrodit ( ...já to překročil). Vedro jako sviňa.
Za 20 min se zase slezem a pokračujem do sedla Alauddin Pass (3780 m). Krajina nádherná, zasněžené štíty, vypasená tráva, cedry. Postupně vegetace mizí a kopec je nekonečný. Ale dohrabem se tam. Čekám v sedle za větrem. Tady to je na bundu, asi 15 st.
Následuje nekonečný sestup k jezeru Alaudin. Je tam vidět stanový tábor. Proti nám jde několik karavan a turistů. Konečně jsme u stanů. Rychle je míjíme a za rohem krásnej plácek pod cedry, 10m od jezera. Bál jsem se nějakejch výběrčí poplatků za táboření, ale nic takového se nekoná. Lidí je tu dost, moje představy o putování liduprázdnými horami vzaly za své. V táborech lze koupit jídlo i pití, když se něco podělá, odnesou tě na osloj do civilizace.
Ale jinak neskutečná nádhera. Teda kromě prachu na vydupaných stezkách. Vůbec zde neprší, nohy máme obalený prachem. Prach a suchej vzduch vysušuje i nás. Už mám palce rozpraskaný, jak se furt držím hůlek. Člověk se nepotí - jen záda pod batohem sou mokrý. Slunce pere neskutečně, všichni choděj v dlouhejch. Já furt v krátkejch, jen na hlavě klobouk. Jsem zocelenej z červencového výletu na kolách do Banátu. Jezdili jsme tam pět dní v teplotách 40st.. Teď jsme již ve stínu. Koupel, stan, večeře a spát.
https://mapy.com/s/gupefefuce
14,8 1614/989
08.08.2025 pátek
Vstáváme v sedm a máme čas. Dnešní etapa je jen asi 6km do kopce k Mutnymu ozeru. M se jde podívat k táboru u výtoku z jezera. Já k vyvěračce a vodopádům na horním konci. Pak se válím a koupu.
Až k turbáze pod jezerem nedošla, ale u bufetu (pivo, kořalka, cola, něco na zub) se jí podařilo vyměnit 20 usd v dobrym kursu, páč mám strach, že máme málo místní měny.
Vyrážíme v 11 pomalým tempem do hory. Míjíme nádherný stanovací plácky a křišťálové jezírko. Na moréně o patro vejš má být vodopád. Ten se však nekoná, je sucho. Vysokohorská poušť, stromy zmizely, jen kamení, vedro a zasněžené štíty nad tím. Ještě hodinu se ploužíme vyprahlým kamenolomem na další morénu.
A je to tady: zasmušilé Mutne jezero. Okolo horské velikány, sem tam ledovec. Všude krásný plácky na stan, spousta už obsazených. Odhadem tak dvacet stanů, ale místa stále dost. Zabíráme hned první v jamce mezi balvany, tady tak nefouká. Pod každým šutrem bordel od předchozích výprav, ale také 5 l petka na vodu. Beru ji a potácím se kilometr k přítoku do jezera. Ale když tam za 20 min po šutrech doskáču, zjišťuji, že to je stejně kalný, jak jezero. Teče to z ledovce. No nic, budeme mít minerály.
Potácím se zpátky, jdu se vykoupat. Stan už je ve stínu, výška 3500 m, je asi 10 st. Vaříme něco na zub, brufen na dobrou noc a jdem brzo spát. Furt se převaluju, karimatka tlačí.
https://mapy.com/s/cumovolegu
7,4 729/0
09.08.2025 sobota
Budíček v 5:30. Slunko osvětluje velehory - nádhera, my ještě ve stínu. Rychle balíme a razíme kolem jezera směr sedlo Chimtarga Pass (4740 m). Překračujem ledovcovou říčku a stoupáme za výpravou, která je asi kilometr před námi. Kus vlastně po ledovci zapadaným sutí, potok v jámě je vyřezán do ledu. Z vrcholků okolo - z tajících ledových ploten padaj šutry, ale mimo nás.
Docházíme na další zlom. Poslední plošiny na stany pod sedlem. Nádherné výhledy na panorama Fanek. Jsou zde zbytky sněhových polí, takže i vodu tu lze získat.
Stoupáme dál. Už jsme přes dost přes 4000 m a je to znát. Pár kroků a vis na hůlkách, lapání po dechu. I tady je krásně teplo, moc nefouká. Kopec jako kráva, hodně drobné sutě, sedlo na dosah a furt daleko. Konečně se tam dohrabu. Čas pochodu 6:36 - 12:36.
Kochám se a čekám na M. Za 30 min. dorazí. Pár fotek a peláší dolů. Kochám se ještě půl hoďky. Na jedné straně Energia (5120 m), na kterou se s oblibou leze. Na druhé nejvyšší hora Pik Chimtarga (5489 m).
Z Energie se plazí ledovec naším směrem. Valí se z něj kameno-blátivá řeka. Stezka vede prudce sutí 100 metrů od toho.
A je to nářez, kolmo dolů, furt brždění hůlkama. Balancování na suti mezi skalami.
Až po dvou hodinách sjíždíme sutí na dno údolí. Tady stín, kamenitá pustina. Ale za chvíli je pramen, a travička a sluníčko na dosah.
Po hodině docházíme do nejkrásnějšího kempu na světě. Zeleň, skalky, křišťálová řeka, okolo velikány. Akorát už tu je ruská a moldavská výprava, bratru 25 lidí. Ale místa dost. Jdu se koupat. Stavíme stan, klohníme něco k jídlu a už jen relax.
Od krásné moldavky dostáváme kus sejra. Zejtra končej v civilizaci. Rusové vařej večeři ve velkým hrnci. Vždy jeden má službu večeře, snídaně pro všechny.
Jsme pořádně zdrchaný, brzo zalejzáme.
https://mapy.com/s/cufufupufa
10 1240/1215
10.08.2025 neděle
Dnes žádnej stres, času dost. Pozorujem ranní cvrkot. Rusové na povel valej ke snídani. Nás podarovali čajem z horských bylin.
Vyrážíme v 9 přes bariéru z obřích balvanů do sedýlka a už vidíme nejkrásnější jezero na světě - Alo. Neuvěřitelná modrá. Vedro jak v peci, naštěstí místy pár cedrů a stín. Je tu okolo desítky stanů a další přibývají. Taky parta místních průvodců staví lágr pro lenochy.
Rychle dolů k vodě vykoupat. Válel bych se tu co nejdýl, čeká nás už jen 6 km. Ale M je nervozní, že si nemůže lehnout do stínu (… má sice alumatku, ale asi by se zaprášila …) a že už chce pochodovat.
Takže po hodině konec idyly. V poledním žáru obcházíme jezero po obrovským suťovišti. Vedou nás mužici nahoru dolů labyrintem skal. Kilometr nám trvá skoro hodinu.
Konečně jsme na spodním konci jezera. Tábořej tu tři rusandy, maj dnes dňovku (tj. den bez pohybu). Říkaj, že dolů údolím to je zas strašný balvaniště. Slejzáme morénu a jsem ve stínu cedrového háje. Krása. Dolů ale vede opravdu další bludiště skalnámi bloky do bezvodé doliny. Dostáváme se do stínu skal a rázem je po vedru.
Další skalní bariéra a ze sutě tryská řeka. Má tu tábor pasáček koz. Jen deku pod skalním převisem. Kozy skáčou kolem říčky a ožíraj obří bolševníky. A pak že sou jedovatý.
Údolí se otvírá a vidíme mokřady a krásné jezírko. Táboří tu nějaká parta a je slyšet kytara. Rád bych se tam s nima usalašil, ale jdem dál. Jenže pak už bude padák dolů a civilizace. Naštěstí po půl kilometru docházíme na další tábořiště a je ještě hezčí s výhledem do údolí. Obří balvan s převisem, plácky na stany a ve stínu vrb křišťálová říčka. Za chvíli dochází trojice z Petrohradu, tak máme společnost.
Vykoupat, najíst a spát. Zítra sejdem na cestu a do civilizace.
https://mapy.com/s/latesuture
9,2 67/1199
11.08.2025 pondělí
Sešup do údolí. Hodinu cikcakama a už políčka a chlívy a přes potok skáče ušmudlanej domorodec a mermomocí nás tahá do čajchány na snídani, potřebuje nás trochu oškubat. Nám se nechce, je moc dotěrnej. Nakonec se ho zbavujem, že spěcháme.
Už se blíží silnice a ledovcová řeka ve vyprahlých skalách. Jdem asi 0,5 km a je tu na břehu oplocená novostavba. Další dotěra nás tahá na čaj a snídani. Myslím si, že jsme v kempu Voru, kerej je v mapě a chyba. To už ale sedíme v čajovně, pijem zelenej čaj a ukusujem chleba máčenej v domácím salku. Chlap, co to tu vybudoval učí v Dušanbe na vějšce a tady to má šolich přes prázdniny. Ptám se, jak se dostat do vesnice Voru, má tam být obchod. Rád bych koupil něco k snědku a pivo. Je to 7 km a prý mě tam za 50 usd dovezou. Říkám, že dám 50 somů. Tomu se vysmějou. Tady prej platěj turisti za vše 100 dolarů. Tak, že půjdu pěšky a něco stopnu. Jestli tu může M počkat s batohama. Může, když dáme 80 som.
Už mě to nebaví. Rychle se s M dohodnem, že ona půjde nahoru údolím naším směrem a počká nejpozději v poslední osadě Kuhi a já zkusím dostopovat do střediskové vsi Voru. Strejcové jsou nasraní, že nic nevydělali a nachtěj ani 20 som za čaje. Že prej sou pohostinní Tádžikové.
Jdu po proudu, u mostu strkám ranec do skal a nalehko docházím 2 km ke správnému kempu na křižovatce a nahoru směr Voru. Nic tu nejezdí a po půl hodině to vzdávám a vracím se do kempu. Zkusím vysomrovat aspoň chleba. Zde chrní na lavici ďáďa - majitel. U náhonu se batolej asi tři školáci na prázdninách, ve stínu stromů jsou asi 3 stany turistů.
Budím majitele a ptám se na chleba. Nalejvá čaj, domácí chleba není problém. Ptá se odkud jsem a je potěšen, že z Čech. Čechy má rád, byl v Praze v šedesátým osmým na tanku a moc se mu tam líbilo. Chci 4 chleby a ptám se na cenu. 100 dolarů, zní odpověď. Směje se, neee dej 20 som. Asi oblíbená tádžická hra tzv. Stodolarovka. Tak se ještě ptám na pivo. A ono je! Dostávám litrovku Pulsaru za 20 somoni. Pulsar vaří v Samarkandu český sládek a má to etikety velice podobné Prazdroji. Ještě dostávám pikslu domácího varenje z meruněk.
Okolo jede niva, zastavuje ji a vezu se zpět. Příjemný místo, vřele doporučuji! Brzdíme u mostu, beru batoh a jedem ještě 2 km proti proudu. Tady končí, čeká na turisty, co přijdou z hor.
Jdu krásným "pákistánským" údolím. Pod cestou burácí řeka, pár topolů, políčka, jinak vyprahlo. Vyhlížím M ale nikde není. Údolí se rozdvojuje, kluci u auta na křižovatce M neviděli a já začínám zmatkovat, kde vlastně je. Esli předemnou, nebo se mám vrátit.
Musím to promyslet. Zalejzám k říčce do stínu vrb, koupu se a dávám chladit Pulsar. Asi za hodinu vylejzám osvěžen z roští na cestu a zrovna jede dolů džíp a hlásí mi, že M je ve v Kuhi. Fuj to sem si oddech.
Jdu vzhůru údolím, potkávám meruňky, tak se láduju a za pár km jsem ve vsi. A M tu je v družném hovoru s domorodci a taky se láduje meruňkama. Za chvíli opouštíme civilizaci a kolem burácejících vodopádů lezem vejš proti proudu.
Stezka krásným údolím prašná, vydupaná tisícem kopyt. Jednu karavanu oslů potkáváme. Jsou tu pastavecké osady, ale teď opuštěné. Potkáváme kluky ve sportovních trikách, jsou to pořadatelé. Zejtra se tu běží etapa ultraběhu Seven Lakes.
Plochým zeleným ůdolím kráčíme vypasenejma loučkama až na tu nejhezčí, kde je pramen a rozbíjíme tábor. Koupel a jdu se podívat po okolí. Vejš je taky stan v něm dvojice Američanů. Jdou v protisměru od Seven Lakes. Chvíli klábosíme, večeře a spát.
https://mapy.com/s/mumesejeme
22,3 (z toho 4km autem) 778/883
12.08.2025 úterý
Budíček klasicky v šest, ale dnes pomalej rozjezd. Okolo procházej karavany oslů naložený senem tak, že skoro nejsou vidět. Velmi fotogenické. Vše sbaleno, ale M ještě zápasí s vakem na vodu.
Jdu napřed. Cesta je jasná, na první odb. opustit ůdolí a stoupat do sedla. Počkám, někde na slunci, tady je chladno. A tak stoupám, ale na slunci je vedro a žádný výhledy a tak lezu dál asi hodinu až k prvnímu potoku a máchám se v něm. 50 m nademnou je obydlená salaš.
Sedím tu už 40 min a M, nikde. Kurňa, kam se ztratila, že by šla jinudy? Jdu k salaši a ptám se, esli tudy nešla. Moc rusky neuměj, ale nešla. Za to seshora sbíhaj dva účastníci dnešního ultraběhu Seven Lakes. A odbočují kamsi doprava. Že by šla údolím a přijde odtud?
Domorodci srážej sýřeninu v pánvi na ohništi a vedle stloujkaj máslo v prastarý dřevěný máselnici. Fakt "pákistán". Jen jeden chlap, samý zahalený holky, některý docela pěkný. Dostávám misku podmáslí s pepřem a solí. Dobrota. Ať prej počkám na ženu.
Mám výhled na kilometr stezky v údolí, ale nikdo se neobjevuje. Jsem tu už 20 min. Jdu dál a vzkazuju, že čekám v sedle.
Vegetace řídne, okolo krásný skály. V protisměru potkávám turisty nalehko a karavany jejich nosičů. Lezu složitě k pramenu, co je v mapě, abych pak zjistil, že o půl km vejš je další vydatnější přímo na cestě. Ten ale v mapě není. Furt se otáčím, je vidět daleko, ale M nikde.
Po hodině jsem v sedle Tovasang Pass (3305 m). Naše poslední. Fouká tu.
Pohled do doliny za sedlo je málo romantický. Holé skály a dole budky a náklaďáky - základna horníků. Okolí rozryto od techniky. Těží se tam uhlí z nehlubokých jam.
Lehám si v sedle a vyhlížím M. Konečně se po půl hodině zjevuje. Za dalších 20 min je tu. Zazmatkovala na křižovatce, šla rovně, vracela se a až u salaše se dozvěděla, že jsem hodinu před ní. Svačíme a jdem na druhou stranu. Dole prach a šutry na cestě vyrytý bagrem. Snažíme se to obcházet po torzu původní pěšiny.
A jsme na dně údolí u potoka před vesnicí. Rychlá koupel a kocháme se malebnou vískou. Zrovna na přírodním mlatě třískaj do nějakýho obilí. Okolo zelené vypasené louky, zurčící potůček, zkrátka krasomalebnost. Hluboko v údolí se leskne hladina jezera Marguzor. Srázy jsou poseté domky - vesnice Haftrud.
Docházíme do centra, doprovází nás domorodec. Je to svářeč, má Nivu a pěknej domek. Rád by nás někam odvez. Byznys je byznys.
Loučíme se u zavřeného magazinu a míříme kolem školy po pěšinách prudce dolů k jezeru. Nekonečný sestup a konečně jezero, cesta a další zavřenej magazin. Nejsou nijak označeny, ale některé zakresleny v mapě.
Jdem dál vsí vzhůru k Sedmému jezeru. Ládujem se meruňkama, míjíme bizardní veřejné WC (bílá stavbička - dvě díry podlaze), zdroj pitné vody (trubka a koryto před WC) a další zavřenej krám. Tak tady si pivo nedám. Hned za tím ze suťové morény přímo ve vsi crčí v zeleni desítky potůčků a hned mizej v burácející řece. Jsou tu mlýnky využívající tuto energii.
Cesta prudce vzhůru 4 km a konečně náhorní pláň k Sedmému jezeru. Zelená travička, zahrádky, pastviny a civilizace. Pár aut, něco jako bufet s neuvěřitelně ušmudlanejma domorodcema a pláž, kde je docela bordel od piknikovačů. Rychlá koupel a jdem kus níže na dosah burácející řeky.
Na krásném místě stavíme stan. Už tu táboří rodinka z Dušanbe. Je osm. Jdem brzo spát.
https://mapy.com/s/revepecahu
16 1287/1165
13.08.2025 středa
Sestupujem zpět do vsi a ejhle magazin je otevřenej. Středověkej krámek, nijak neoznačenej. K dispozici konzervy, nudle, limonády, sušenky atd, ale pivo žádný. Berem sušenky na váhu a hned je snídáme.
Pak zas kolem meruněk a potkáváme Francouze - taťka a dva kluci asi 12 let. No to maj supr prázdniny, co já bych za to jako harant dal. Lezu na strom sklízet, M koverzuje dole. Jdou stejným směrem, taky už v horách končej.
Obcházíme jezero Haftkul. Když projede auto, strašně to práší. Na výtoku z jezera kupa turistů. Na kopci hotel. Klesáme serpentinami k jezeru Churdak. Pod ním je vesnice Padrud.
Vedro jako sviňa, do vesnice se mi nechce. Máme čas se válet u vody, tak co tam.
500 m nad jezerem je sestup po staré cestě a za rohem je supr vodopád, stín a žádný lidi.
Následuje Padrud, zas otevřenej krámek bez piva, možnost ubytování. Kamennou pustinou kolem dalšího dlouhého jezera Nofin a serpoška dolů k jezeru Hušor. V půlce je ta ruina turbázy, ale není to ruina turbázy, ale stavba úplně nového kempu. Hospoda už funguje, WC s vodou taky, okolo se staví. M nikde. Máchám si nohy v řece. V hospodě kupuju 1,5l Pulsar za 60 somoni.
A už na mě M haleká z kupy hlíny, ža za kupama je pláň a stany. Místo velmi prašné, ale nic lepšího není. Dostáváme půl melouna od místních, co právě bouraj stan a odjížděj. Zabíráme jejich supr flek.
Vedle ještě táboří táta s překrásnou dcerou. Jedou na motorce k horním jezerům. Zvou nás na jídlo, ale musíme ujídat svoje zásoby. Zejtra i my končíme.
Takže klasika, koupel, pivo, kořalka, co sem uhájil celej vandr až sem a spát.
https://mapy.com/s/begahevotu
15,1 278/947
14.08.2025 čtvrtek
V noci bylo vedro (výška pouhých 1700m), spalo se špatně a budíček v 5:30. Jdem po cestě a stopujem. Ale nic. Scházíme kolem vodopádů k poslednímu jezeru Mižgon a zas zlom a vodopády do vesnice Rashnai Poyon.
Hned za vsí se daří stop a jedem na bus do Shingu. Z řidiče vylezlo, že jede až do Panjakentu. Cenu domlouváme na 50somoni za oba.
Jedem prašným peklem po široké cestě, kde lítaj kamiony se stěrkem. Jsme v oblasti těžby surovin. Maj to pod palcem číňani. Ukazatelé a nápisy podle cesty jsou v čínštině (Důl Zeravšan, psáno také Zarafšan, těžba zlata a mědi v Sughdské oblasti Tádžikistánu, kterou společně vlastní tádžická vláda a čínská těžařská skupina Zijin Mining Group). Takže z poetických hor do průmyslového pekla.
Konečně asfalt a dojezd do města. Jdem se zašít do stínu ke škole pod tržnicí. M má data a najde na Booking ubytování v Samarkandu. Jsem nějakej malátnej, hladovej a žíznivej. Žaludek na vodě. Vydávám se na tržnici. Kupuju jen limonádu za 1 s a nějakou smaženku v pekárně. Pak jde M a potom po divokém smlouvání berem maršrutku za 40 na čáru. Dobu se čeká až se busik naplní, vedro jak v peci.
Hraniční obřad zas 2x focení, 4x fronta na ukázání pasu, peklo na slunci. Trvá to přes hodinu.
Výměna zbylých somoni za somy u veksláků, další bitva s taxikáři a čekání na zaplnění vozítka. Vezem se za 40000s/os až na Registan. Jsme jen 100 m od našeho hostelu Gulsara. Pobyt bude za 46 usd/1 os/3 noci přímo v historickém centru. V recepci prázdno, berem za kliku a je otevřeno. Ani noha, vše přístupné.
Přichází nějakej borec, shání šéfovou, volá ji, ale mobil zvoní v kabelce na stole.
M usíná venku na lavici, já se sprchuju, není mi dobře. Asi z vedra. Už tu jsme skoro dvě hodiny a nikdo nikde. Zkouším poslat zprávu na další čísla, co sou napsaný na dveřích a daří se. Za 10 min tu je šéfová s dcerou a diví se, jak jsme se dostali dovnitř. Zapomněli zamknout.
Konečně ubytovaní v cimře s klimačkou. Moje záchrana. Mám sračku. Jdem do banky - platba ubytka v hotovosti v místní měně. Potom na tržnici. Všude plno dobrot a já zmoženej s nafouklym břichem, úplně bez chuti.
Rychle zpátky na cimru pod klimačku. Válím se do večera, pak procházka po okolí, a večírek s pivem a wifinou na dvorku. Dobrou noc.
https://mapy.com/s/gafuhevuju
4,8 97/294
15.08.2025 pátek
Je mi stejně blbě, jak včera. Tabletky na sračku, zelenej čaj je k dispozici v kuchyňce zdarma. Pár procházek po okolí a na tržnici Siyob Bozori. Kupuju živočišný uhlí za pár šupů a válím se pod klimačkou.
V osm vyrážíme k Registanu na každovečerní světelnou show. Je to opravdu krásný a zadarmo. Dřív to prej fungovalo jen občas, když to někdo zaplatil. Asi to financujou ze vstupnýho do areálu Registánu. Loni bylo 100000, letos 200000.
Padám vysílenej do postele.
16.08.2025 sobota
V noci vedro na chcípnutí a hluk z ulice.
M jde kupovat dárky, já se plížím do areálu Registanu. Po ránu je tu klid a snesitelná teplota. Posedávám na lavičkách a pozoruju hérečky, co se tu nechávaj fotit v orientálních šatech. Moc pěkný. Areál taky krásnej, ale bez života. Klidně bych se obešel bez vstupu a prohlédl si to z venku. Nedá se to srovnat s živými orientálními centry, kde jsem byl - medina v Marakéši, nebo náměstí Naqsch-e-Dschahan v Esfahanu.
Jdu znovu na trh a do Hazrat-Hyzr Mosque. Pak zas do bezpečí klimačky a blzkosti WC. Sračka mě neopouští.
Odpoledne procházka s M do knedlíkárny. V google map podnik "Manti na Zakaz". Porce plněných knedlíků 40000 som. Je to vynikající, ale moji sračku to jen zhorší. Vedle je prodejna chlastu, tak se tady ještě večer stavím.
Plížím se zpět na pokoj, M na trh. Docházej somy, banky dnes zavřeno, zkusím bankomat. Kupodivu je poplatek za výběr na Revolut jen 3000 som, což je 6 kč.
Podvečerní výlet do hospody Bočka kousek od pivovaru Pulsar. Nejdřív chci jet busem, ale číslo co sem našel v Google map vůbec nepřijíždí. Tak 4 km pešo skrz moderní epicentrum Samarkandu. Těsně před cílem je stadion Dynamo a zrovna bude mač. Všude plno lidí a policajtů. Pivní ulice je hned vedle a když dojdu k Bečce, tak mi oznamují, že zavíraj a jdou na fotbal. Podobně to je i v ostatních nálevnách. Leda pivo do petky.
Úlně vyřízenej se plížím zpátky na základnu a dávám si pivo v krčmě vedle hostelu. 0,4 Pulsar za 16000 som. A je nějaký kyselý. To mi žaludek nesrovná.
Na ubytku jdu za šéfovou a vyjednávám odvoz na letiště ve 3:30 ráno, letí to v 5:40. Má spřízněnou taxislužbu a s dispečinkem to domlouvá včetně pevné ceny. Bude to stát 30000 som. Trvá na tom, aby vše přesně klaplo, tak doufám, že to dopadne.
Balíme a spát.
17.08.2025 neděle
Ve 3 budíček, taxi je ve správný čas na správným místě. Vše klape, letadlo letí včas.
Zpestření je, že zrovna přilítaj první účastníci triatlonu Iron Man Samarkand 2025. Hraje folk kapela a hostesky rozdávaj závodníkům tradiční pokrmy.
Při odbavení mi lustrujou kyčel. Musím do cely a ukázat jizvu. Ale v pohodě.
Teď už jen abych se v létadle neposrál. V Istanbulu přestup proležím a konečně do Prahy. Sedíme každej jinde. Nepotkáme se s M ani v Praze u ranců, tak se loučíme jen telefonem.
Peláším na hlavák a stíhám Leo do Pardubic. Tady mě čeká Adri a Toni. V sedm večer jsme doma.
Celkem ujito cca 95 km, nastoupáno 6000m, naklesáno 6700m.
Pár poznámek:
byly to nejkrásnější hory jaký jsem viděl
velký vedro
svoboda - kam dojdeš, tam lehneš
asi by stačil jen tarp, hmyzáci ani déšť se moc nevyskytují
místy trochu bordel a dost lidí
zásoby stačej minimální - pár instantních věcí, chleba a sladkosti
základní jídlo lze dokoupit, ale chleba jen od místních (v magazínech v horách není)
magazíny na pláni u jez. Kulikalon, bufet u jez. Alaudin, v dolině řeky Archamaydon (kemp pod vsí Voru), magazin Haftrud, Padrud a asi by se něco vysomrovalo i v jakémkoliv osídlení na trase (salaše)
nebezpečné psi jsme nepotkali - pastevecká sezona končila
plyn zajistit předem, nebo se spolehnout na alplager Artuch
chce to hůlky a v případě nízkých bot návleky proti prachu
nebylo kde nabíjet, ale v režimu letadlo jsem vystačil s powerbank 10000
vodu jsme pili ze všeho, co vypadalo čistě
stáhnout mapy, signál v horách neni
Výbava:
stan Big Agnes Tiger Wall UL2, karimatka pěnovka Zajo, spacák Cumulus X-Lite 400 (stačil by jakýkoliv letní - zima bylo jen u Mutneho jezera), lehká péřovka (použita 2x večer), triko, trenky, dl. gatě, kraťasy, slipy, teplý fusekle, flíska, košile, pantofle, pončo (nepoužito), lehounkej obří šátek místo ručníku, nebo na hlavu či krk
vaření: bomba 220gr (vystačí na 7 dní - dva lidi, když se jen vaří voda ráno a večer), AL konvička, Al lžíce, švýcarák, filtr na vodu (nepoužil jsme)
jídlo: čaj, kafe, cukr, hlt kořalky, 4x yumyum, 4x brkaše, 4x placatej místní chleba, 300gr vysočiny, sladkosti
lékárnička, náplastě, opalovák, mastný krém