Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maroko - Jebel Toubkal

25. 9. 2017

Fotky jsou ZDE

 

1. den, pondělí 25.09.2017
Odpoledne vyrážíme autem k Lofům do Jindřichova. Večerní porada, trochu kořalky, piva a spát.

2. den, úterý 26.09.2017
Budíček v šest. V sedm odjezd do Mnichova. V Praze zácpy, ztrácíme hodinu. Na dálnicích v D ztrátu trochu srážíme. Po malém bloudění vyskakujem ve 12:30 na parkingu Schwarz-Parker (48.3952817N, 11.9544447E). 30e za 5dní. Objednáno předem, placeno na místě. Už na nás čekaj, ťukaj na hodinky, máme 30min sekeru - inu německá preciznost.

Hned skáčem do dodávky a pelášíme 18km na letiště. Vyklopí nás u vstupu a naštěstí hned za ním se odbavuje náš let (14:35, Transavia za 5300Kč/os. - v ceně jeden ranec do podpalubí na 4os.). To je klika, žádné prostoje, máme to akorát. V letadle vyplňujem imigrační papírky. Vymejšlíme si místo pobytu Refuge Toubkal, Imlil. Okolo 17:30 vyskakujem v Marakeši. Měníme eura za drh (1drh=2,45Kč), každej 70e. Zkoušíme taxikáře, za kolik do Imlilu. Prej 300 za jednoho, nakonec 650 za všechny. Jeli bychom tak za 300/all. Za odvoz do centra Mar by chtěli 120.

Jdem na bus, stojí 30 a je zpáteční (platnost 5dní - možná 14dní, to nevim jistě). Přespíme ve městě, pojedem ráno. Busák nás vykládá na zastávce u benzinky, odkud odjížděj minibusy do Asni a Imlilu (31.6213333N, 7.9921389W), ale myslím, že hlavní stanoviště busiků je zde (31.6205561N, 7.9908239W). Jdem podle mapy.cz do uličky, kde je namalovaná největší koncentrace levných hotýlků (31.6232144N, 7.9889358W). Hned u vlezu se ale nechám odchytit a nanavigovat do prvního z nich (... asi Naji) a budem zde za 60drh/os. Pohůnek chce za mou neschopnost dojít tam sám 10drh. No za blbost se platí. Pokoje skromné, jen postele. Docela čisto, hajzly a sprcha společné, ale smrděj tu větrací kanály. Jsme totiž na střeše, a tady ústěj. Jinak to je ale supr, páč jsme v podstatě venku a mohl by tu být klid. Jdu se podívat vedle a v hotýlku Souria bychom bydleli bez smlouvání za pade.

Sprchujem se a jdem do ulic, na nám. Place Djemaa el-Fna. Všude bubínkáři, hadaři, jen na ně koukneš a už chtěj prachy. Pak oddělení džusů za 4drh a hned vedle žrádelny s agresivníma nahaněčema a srovnanýma cenama, pulty se sušenými plody, tretky, žebráci. Inu orient. Dáváme si misku šneků za 10 (... dost morbirdní), pak sedáme v patisserii na pěší zoně a objednáváme omeletky a čaj. Je to za 25/os. Potom kupujem chlazenou kolu 1l/8drh a vodu 1,5l/6drh v krámku v naší uličce a mizíme na pokoj. Jdem brzo spát. Je teplo, zataženo a klidu se dožíváme až okolo půlnocí (... špunty se hoděj).

3.den, středa 27.09.2017
V 6 vstáváme, ale pak čekáme do sedmi až se rozední a hurá na bus. Jen se domotáme k benzince, už na nás haleká nahaněč z dodávky "Imlil, Imlil!". Ptám se za kolik. Chce pade, ale dohodnem se na třiceti/os. Čekáme 20min, než se busik zaplní a tradá vstříct horám. Není místo na nohy, ale sedíme.

Busik se plní školáky. Vezem je do města Tahannaout. A tady taky vystupujem a jdem na čaj s místňáky. Čaj za 2drh, má i papíňáky plný polívky a místní si sem pro ni jezdí s pikslama. Přijíždí další busik, jsme do něj převekslováni a pokračujem do Asni. Další přestup. Vtíravej děda nabízí náramky, vše original berber, pravý stříbro, ručně tepanej ... (... výlisek z nějakýho kovu). Chce 250, pak 100, pak 50. Jíťa jeden kupuje. Batohy znovu na střechu dalšího busiku a tradá posledních 16km do Imlilu.

Už cestou s námi konverzuje Brahim Ait Quaarab (trekadventuter@yahoo.fr), akreditovanej guide a domlouváme si s ním nocleh, až se vrátíme z hor. Má penzion kousek od centra. Cenu lehce srážíme ze 70 na 50/os. Ještě nám poradí pár výletů, kerý jsou i vidět v mapě, abychom měli program na pátek (.. do mumraje v Marakéši se nám předčasně nechce).

Dáváme si palačinky a čaj v bufetu na křižovatce a v 11 vyrážíme na chajdu Nelter. Nejdřív serpošky do kopce - zkratka na silnici směr Aroumd a potom údolím přes štěrkoviště a oslí stezkou dále proti proudu potoka na Sidi Chamarouch a Nelter. Cesta vyšlapaná, hodně nákladních mul a turistů jak na Sněžku. Sem tam bufet s chlazenými nápoji a po cca dvou hodinách jsme v Sidi. Poslední osada v které svítí bílá modlitebna. Jinak jen skrumáž občerstvoven pro turisty, ale pěkné místo v lůně horských velikánů. Kupuju 1l koly za 15 (chtěl 20) a Jíťa dostává čaj zdarma. Pokračujem serpentinami a potom táhlé stoupání údolím nad potokem. V dolní části od Aroumdu byly jabkové sady, pak sem tam borovice a tady už jen bodláčí a pasoucí se ovce, kozy. Počasí dobré, polojasno. Zdroj vody je každou chvíli, buď hadice vedené z hor a nebo prameny. Nic není potřeba tahat s sebou.

Po dalších dvou hodinách vidíme chajdy ve 3200m.n.m. Teda chajdy - dvě velké kamenné stavby a ohrady pro koně. Okolo stany pro nosiče a túristy. Spodní velká chata Muflon (dražší), horní Nelter (levnější). Vše to vypadá jak mexické pueblo.

Zalejzáme do Nelteru. Rezervace zafungovala, vědí o nás. Je tu dost plno. Jdem na cimru, pokoj pro cca třicet tovaryšů, palandy. Vysomrujem deky, páč nemáme spacáky. Je tu parta z Čech, Slováci, čtyry Bělorusové a nějaký další. Slovák se právě vrátil z vršku. Vyrazil až v 11 a vrátil se před pátou. Žádnej problém, jen parkát sešel v suti z cesty a na vršku bylo 5cm mokrýho sněhu a klouzalo to (prej celou noc pršelo, teď je zataženo a chladno).

Jdu na průzkum, kudy zítra nástup do hor. Ostatní do společenky na čaj. Večeře bude v 18:30 a snídani máme domluvenou na půl sedmý.A už je prostřeno. Polívka z cizrny a chleby (... už jsem plnej). Mísa špagátů lemovaná pečenejma bramborama a pro každého kousek kuřete (... už jsem přežranej). Povídáme s partou z Čech, do toho vřeští Danica ze Slovinska a zároveň se s námi domlouvaj Bělorusové, že vyrazej taky v sedm. Babylon. Většina vyrazí v pět s průvodcem.

Po jídle jdem platit. S Jítinou slevou Alpenverrein to vyšlo na 200/os (...v ceně jídlo).Na cimře si balíme rance na ráno. Venku je depresivní mlha a fičí. Jdem spát asi v devět. Beru si brufen a špunty do uší a spím spokojeně v zaprděnym herberku až do zvonění budiku v šest.

4. den, čtvrtek, 28.09.2017
V 6:30 sháním obsluhu krz snídani. Ale ještě modlej po ranní šichtě. Někerý túristi snídali už ve čtyry.

Hurááá, je jasno a vichr! V sedm vyrážíme i s Bělorusama. Nejdřív po schůdkách, traverz stezkou k vodopádku, po skále nad něj a k suti. Zde stezka, kerou ztrácíme a hrabem se přímo vzhůru. Správná trasa suť traverzuje doleva a nadejde. Ale nevadí - cesty se stýkají nad sutí a není problém. Stoupáme svižně, fouká studený vítr, je zima. Motáme se balvaništěm, při troše obezřetnosti se pěšina nedá ztratit, je lemována nápisy na skalách. Pak se to položí a stoupá se mírně do sedla mezi Malým a Velkým Toubkalem. Zde je orientace již bez problémů, docházíme nějaké skupiny a jiné už se vracejí z vršku. Je na nule, ale slunko stoupá a brzy se oteplí.

Po dvou hodinách docházím na vršek 4160m a zrovna odchází nějaká parta. Mám to tu 10min sám pro sebe. Pak přichází další parta a první z naší skupiny - Bělorus Ljoša. Další se přitrousí Jíťa a po ní i Lofi a zbytek Bělorusů. Všichni to zvládli cca do tří hodin. Oteplilo se, nefouká, ale viditelnost jen občas krz mraky. Focení, pár loků kořalky s partou Bulharů. No je to tady slovanský mejdan.

Pelášíme dolů, u Nelteru jsme ve 12:30. Výstup bych přirovnal k tatranské túře např. na Kriváň. Nic extrémního. Při mlze by to ale bylo něco jiného, ale mapy.cz by člověka dovedly. Stezky jsou v nich velice přesně!

Děláme si kávičku - horkou vodu jsme vysomrovali v kuchyni a jdem pomalu dolů. Hned se otepluje a je zas na kraťasy a tričko. Loudáme se horskou krajinou. V Sidi čajíček pro čtyry za dvacku a máchání nohou v tůňce.

V pět jsme zpátky v Imlilu. Brahim se tu samozřejmě poflakuje, ptá se co a jak a povidá, že jsme "very strong group" :-). Sedáme do našeho bufetu a dáváme si tadžín a kolu. Tadžin je z rozinek a cibule, kousek masa a k tomu hromada chleba ( ... to proto abychom se najedli - tadžinu bylo trochu).  No celkově zklamání, čekali jsme pikantní horu zeleniny, brambor a masa a né rozinkovej desert 25drh/os.

Jdem na cimru. Máme aparmán pro čtyry - dva pokoje, kuchyňka, hajzlosprcha. Očista, pár hltů kořalky a vzhůru nákup - furt hlad. Kupujem si marocký sardinky, olivy, rajčata, chleba a vajíčka na ráno. Ceny velice mírné (chleba 1, vejce 1 ....). Část toho hned na pokoji slupnem. Povalujem se a v devět do pelechů. Ksichtíky máme od sluníčka v jednom ohni, nožičky bolej.

5. den, pátek, 29.09.2017
Po osmé lezem z pelíšků, snídáme vajíčka, chleba, olivy. Okolo deváté jdem po silnici z Imlilu vzhůru směr Tamatert a sedlo 3200m. Serpentiny jsou zkráceny oslími stezkami. Jde se borovým hájem. Na trase je dokonce potůček a pramen vody. Velice příjemná trasa bez turistů.

V sedle je bufet. Dáváme si čaj a džus a ostrými serpoškami klesáme po vyprahlé pěšince směr osada Tinerhourhine. Krkolomně slejzáme k potůčku (máchání nohou, svačina) a naproti přes levády mezi domky. Ty osady zde jsou skvělé. Kamenné a betonové kostičky přilepené ve srázech, uličky v nich jak myší díry, zahalení domorodci, pokřikující děti. Projdou zde jen osli s nákladem, auta se sem nevejdou.

Traverzujem údolím dolů do osady Ikis. Tady je i čajovna pro túristy, ale nějak ji zapomenem navštívit. Slejzáme na dno údolí krz domky. Děti chtěj dirham, bonbon, nebo čokoládu a já zase vodu. Jeden klučina to pochopí, jde dom pro vodu a děti dostávaj dvě tatranky.

Jsme na dně údolí ve stínu  ořešáků, potůček, levády, zelená travička. Místo jak stvořené na piknik. Odsud stoupáme 3km oslí stezkou šikmo do sedla 2000m. Vyprahlá krajina bez stínu. Slunce pálí.

Ze sedla prudké serpošky polopouští do našeho údolí. Potkáváme partu krajanů. Jdou taky přes sedla a vesnicemi ale na víc dní.Vylejzáme mezi opunciemi ve vsi Aguersioual. Na návsi maj studánku. Sestupujem k potoku a silnici co vede z Imlilu. Do potoka hned nořim nohy a hlavu - sem pěkně zpařenej.

Jsou tři odpo a potřebujem stopnout něco do Asni. To se samo řeší během 20min, páč přijíždí busik a za 10drh jedem. V Asni jdem na polívku (10drh - počitám, že domorodci platí 5) a zas se na nás namotal dědek s náramkama a daří se mu ukecat holky. Nová cena je totiž 15drh za jeden. Pěknej skok z 250 na 50 a na 15.

Hnedle nám jede bus do Marakeše za dvacku. Zas plno školáků. V 17:30 vylejzáme v centru a jdem do naší hotelové uličky. Nejprv zkoušíme hotel Souria za 50. Ale byli bychom každej v jinym patře. Tak jdem vedle do EL Farah. Čistý pokojík pro 4 nahoře, 60/os. Sprcha a do ulic.

Chcem zkusit jídlo na náměstí. Nahaněči do nás hučí, slibujou hory doly, ale bližším průzkumem se zjistí, že to, co bychom chtěli (maso a zel. tadžin by stálo na jednoho asi 80drh. Jdem vedle a stejně naletíme. Malej tadžin za 40, chleba s kejdou bez chuti (kerej jsme vlastně nechtěli) za 10 a čaj za nekřesťanských (... nebo nemuslimských ???) 10. U domorodců stranou turistické oblasti by to bylo za polovic. Jsme bez peněz, jdem měnit 10e na recepci nějakého hotelu. Chtěli jsme taky sehnat pivo, ale ani podle návodu šéfika z naší ubytovny jme prodejnu nenašli. Bloumáme ulicemi, vracíme se na cimru a jdem čudit doutník na střechu. A spát.

6. den, sobota, 30.09.2017
Probíráme se v osm. Jdu sehnat holítko. Musim kus až k busikovýmu stanovišti, než ho někde maj. Cestou si dávám v místní žrádelně čaj za dirham.

Pak vyrážíme společně, ale s Jíťou chci vidět místní Carrefour. Je to 1,5km na hlavní třídě. Dáváme si znovu čaj za dirham a jdem tam. Ještě není hic, tak se ty kiláky dají přežít. V Carr zjišťujem, že pivo taky nemaj. Kupujem čaje, koření, olivy (platím kartou), nesem to na cimru (... cestou snídaně - místní zákusky a čaj za pár šupů, já ještě vařený vajíčka - maj je všude). Vyklízíme pokoj, batohy dolů do úschovky.

V 11 znovu do města  - do souků (obří tržiště). Kupujem lampičku s koženým stínítkem za dvacku a chasník se nás ptá, esli chcem vidět koželužnu. Než nám dojde esli chcem, nebo né, už pelášíme stráášnou dálku až na kraj mediny, předá nás průvodci ( ... a kupodivu nic nechce), fasujem trs máty na čichání, abychom nepadli smrady a absolvujem prohlídku s výkladem. Není to zdaleka tak barevné a živé jak na fotkách z Fesu a určitě to nebude zadarmo ... ( ... dám mu dvacku). Žene nás ještě do kožešnického krámu, musíme přeci něco koupit! Ale nemáme prachy, jsme tu poslední den a oni nasazujou nesmyslný ceny (... skládací peněženka za 150 - vedle v souku ji pak bez smlouvání kupujem za 10). Průvodce chce 50drh, dostává 16, kouká jak čert.

Uf, už jsme pryč a nikdo neotravuje. Procházíme obřím soukem zpět na náměstí. Jíťa si kupuje dvoje ručně šitý botky ( ... z 250 na 150/ks). Platíme eurama, drh už máme akorát na housku a džus.

Po 14:00 jsme v našem hotýlku, přicházej Lofi a jdem na bus č.19 na letiště. Čekáme asi 30min. Lístek opravdu platí i na cestu zpět. Pak už žádné překážky, vyplnit "opouštěcí" kartičky a v 17:55 odlet. V Mnichově čekáme dobu na rance, volám do parkoviště a jen vylezem ven, už tu je busik Schwarz-Parker (... musel čekat někde za rohem). Frčíme pro auto a okolo půlnoci se řítíme dom.

7.den, neděle 01.10.2017
Lof nás šťastně dovezl, já nejdřív navigoval a pak chrněl. Do pelechu lezem před pátou. Dospali jsme se do devíti, rozloučili a je tak krásně, že jdem ještě na výlet přes Prdek na Bílou skálu.

Zářivý den, pivo na Prdku, borůvky na skále a kávička v cukrárně ve Vysokym.

Všude dobře, doma nejlíp!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář