Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kréta - Velikonoce 2017

14. 4. 2017

Fotky jsou ZDE

Pá 14.4.2017
Ve 12:30 skáčem do plechovky a jedeme na Wro. Kus za letištěm přistáváme na parkingu Mercedes. Do pondělka to bude stát 30zl. Obsluha nás veze na letiště. Vše probíhá normálně, dokonce letadlo letí (letenka do Chánie za 2400)! Né jako loni, když nám oznámili, že let do Malagy je zrušen. Ranec i se stanovýma tyčkama a zapalovačem bez problému.
Ve 21:15 Chania. Nikdo s cedulej nás nečeká. Ale v 21:30 vidím chlápka s cedulej s mým jménem. Sepisuje papír, dostává 50e na ruku a vede nás k Š Citygo. Autíčko společně prohlížíme. Je trochu ošlehaný, tak to zaznamenává do lejster. Až přijedem v pondělí, prej nás tu někdo počká, nebo máme vozítko vrátit na parkoviště a klíček dát vrátnýmu.
Benzin je skoro na nule, jedem do nejbližší Eko a kupujem 10l za 17e. O kus dál v nonstop krámku kupujem víno, olivy, rajčata a sýr a tradá podle GPS (několikrát mimo) krz Chánii a ven přes kopce 70km do Sougie. Nekonečný serpošky, vrtule na hřebeni a dolů k móři. Na pláži jsme ve 23:30, stavíme jen vnitřek stanu, pár loků vína a hurá do hajan.

So 15.4.2017
Vylejzáme v sedm. Sluníčko svítí, no zatím ne na nás. Jdu se vykoupat do moře. Studený, ale fajn. Je tu i sprcha a pár dalších kempovačů. I Jíťa leze do vln, vařím čaj a pak pooomaaaličku snídáme a přebalujeme věci. Vyrážíme vozítkem až po desáté, v krámku kupujem drahý pivo(1,70e). Za vsí odbočujem vpravo směr rokle Agia Irini. Parkujem na konci asfaltky pod chatou - bufetem a jdem tam na frapé (2,30e). Potom se noříme do rokle. Potok je letos vyschlý, narážíme na něj až na horním konci. Hned do něj lezem a potom usínáme na sluníčku (sem se pěkně spařil). Potok tady mizí v díře v zemi a asi vyvěrá až do moře. Po poledni docházíme k obří kamenné cisterně. Ušli jsme asi 6,5km. Vaříme si kávičku, nabíráme vodu a 100m výše v údolí odbočujem vpravo podle šipky. Jsme u chaty, co jsme tu předloni chtěli spát. Netopýři jsou na svém místě (visí na stropě). Je tu zas nepořádek a na stole jsou balíčky s konzervama. Asi od loňska. Vybíráme si dvě plechovky sejra, dáme si ho večer na nudle. Stoupáme boční roklí Fugou prudce vzhůru směr Omalos. Po asi 3km jsme ve výšce 900m na planince pod horami. Ovčí terasy, kamenná cisterna se špinavou vodou. Odtud stoupáme po celkem zachovalé oslí cestě šikmo vzhůru a po cca 1,5km docházíme na asfaltku. Po ní jen kousek do sedýlka a vzhůru vpravo další asfaltkou. Po chvilce zase cisterna hned nad cestou. Tentokrát s čistou vodou. Nabírám za pomocí špagátu a zátěže ze šutru vodu do flašky, ať máme na večer. Potom se cesta klikatí na hraně hor, míjíme vysílač a v ďolíku cisterny (špinavá voda). Na mapě se to menuje Achladies. Turistická cesta odtud prudce stoupá kamenitým svahem. Asfaltka vede po 100m prudce dolů. Nechávám zde Jíťu a bez rance se běžím podívat na výhledoviště na hraně hor. Je to asi 1,2km dolů. Stojí tam nová zamčená kamenná chata s terasou a solárama, lavičky, cestičky. To vše nad propastí. Nikde ale žádná stříška na nocleh. Přespíme tedy někde na naší trase. Vracím se a lezem kamenitým terénem neznatelnou stezkou podle červenejch fleků. Ty však ztrácíme a poskakujem dál různejma kozíma stezkama na hřebínku pod hradbou hor, na kterejch ještě leží sem tam sníh. Motáme se ve výšce cca 1200m. Tak zapínám phone a zjišťujem, že jsme stezku dost nadešli. Vracíme se tedy dolejc a zároveň hledáme místo na spaní. všude ale šutry a pichláky. Konečně ale kozí plácek s kouskem travička a na hraně výhled na zapadající sluníčko. stavíme vnitřek stanu. Na hraně stavíme pícku z kamenů a vaříme vodu na nudle. Přidáváme sejra a vše to pak ještě zajídáme hermelínem a olivama a vínem. Romantický večer. Společnost nám dělají jen polodivoké kozy. Na stezku se napojíme zítra.

Ne 16.4.2017
Budí nás kozy, šmejděj okolo jídla. Je hezky, nefouká. Po čajíku jdem šutroviskem níže a narážíme na včera zstracené značení. Držíme se jo jako klíště a traverzujem hory. Pok jdem dolů cybříšovo borovým hájem a v roklince se napojujem na E4 vedoucí na horní konec Samarie. Po ní klesámea potom po zachovalé kalderini přes brdek a vidíme pod sebou, kapličku, altánek, pomník a cesternu pro kozy. Je 11, takže čas oběda. Nad mořem je zataženo a ženou se na nás mlhy jak z Héfaistova kotle. No ale rozplývají se. Obědujem chleba a olivy. Voda v cisterně je humus, ale v kapličce objevujem karton balenejch vod od loňska. Berem si dvě. Je tu i loňský víno a je pitný a docela motá. Taky tu je kasička s milodary za svíčky. Dalo by se tu nabrat asi 20E. To ale necháváme - zásoby jsou pro poutníky, prachy pro kostelníky. Osvěženi sestupujem dál, teď už po prašné cestě a zkratkama do civilizace. Těsně nad vsí Koustogerako je skvělý zdroj vody a kamenná prádelna. Znovu zde oddychujem ve stínu, děláme kávičku. Po 100m jsme na návsi, hospoda zavřetá, domorodci sedí kus dál pod přístřešky a hodují. No nás nepozvali. Opouštíme ves po nenápadné cestě hned vedle taverny a klesáme zahrádkami a terasami dolů do vsi Livadas. Kousek po silnici ke kapličce se hřbitovem a cestou hned pod tím štrekou svahem dolů na dno údolí. Zde u další kapličky Jíťa čeká a já běžím asi 800m pro auto. Ve 15:00 jsme v Sougii. Koupem se v móři, poleháváme na sluníčku. Řekové posedávaj pod stromy a piknikují. Přebalujem ranečka a v pět už jsme na cestě do Lisosu, kde chcem spát. Cesta za přístavem romantickou roklí se skalními stěnami vzhůru. Docela dost tůristů v protisměru. A už jsme na pláni. Dáváme si vrcholové pivo a klesáme do ruin antického města. Ještě tam vidíme pohyb. Asi zpozdilí túristi. U pramene berem vodu a jdem ke kapličce u moře. Na nejhezčí louce před ní jsou nějaký holky. Zrovna testujou hamaky na nocleh a jedna říká "u mně dobrý". Kontruju "U mně taky". Jsou ze Vsetína. Přiletěli ve stejnou dobu z Katowic a jdou až do Sfákie, maj na to celej tejden. Ty se maj. U nás maj bejt hrozný sračky. Chvíli hovoříme a my pak odputujem k moři. Dáváme chladit víno do vln a uvelebujem se na skaliskách v závětří. Skály krásně hřejou. Rozkydáváme sejry a olivy a užíváme si středomořské romantiky.

Po 17.4.2017
Noc byla teplá a jasná, ale probudili jsme se mokrý od rosy, je zataženo a semtam padne kapka. Stěhujem se do kapličky, vaříme čaj. Pak beru haluzku a jdem vyšlehat holky. Dyk jsou Velikonoce! Dokonce jsem si vykoledoval jajko a hlt rakije. Povídáme si asi půl hoďky. Potom balíme a vracíme se do Sougie. Holky to maj na dýl. Počasí furt divný, tak se ani nekoupem a v 11 opouštíme autem ves směr planina Omalos. Cestou obědujem pod střechou zavřené taverny. Míjíme vrtule a přejíždíme hřbet na planinu. Je to úplná rovina obklopená horami. Pastviny, políčka, rybník, pískovna. Na pastvinách rostou koberce kosatců. Stoupáme odtud do 1200m ke vstupu do Samárie. Impozantní místo nad kterým se tyčí zasněžený velehory. Jedna z nich je Gigilos vysoký 1980m. Náš cíl. Na ceduli je 3h. No rádi bychom to stihli za dvě. Obloha se roztrhala, berem si jen bundy a tradá. Nejdřív logické stoupání podobré cestě, pak traverz a sestup do obřího skalního okna. Následuje další sešup po suti k úžlabině s pramenem a potom konečně souvislé stoupání úžlabinou do sedla. Jsou tiu ještě četná sněhová pole, ale daří se nám je přesmekat. Ocitáme se v sedle a odtud již beze sněhu hřbetem hory po skalách nekonečně dlouho na vršek. Na něm je metr sněhu, jen z něj trčí kamenná mohyla. Vrchol dosažen! Ani moc nefouká ale chladno tu je. Skáčem po skalách zpět a kloužem po sněhu ku prameni. Vzhůru do okna a dolů k autu. thli jme to celé za 4h. Svačíme na parkovisku a pomalu jedeme horami a vesničkami do Chánie. V nížině všude pomerančové sady, kvetou, zrajou, opadávají. Omamná vůně.  V šest parkujem v centru kousek od busáku. Jdem na giros, ale ouha - misto supr gyrosárny je prodejna zmrzliny. To je podraz. Problém řešíme o kus dál v jiným bufet. Dávame si traditional krete kebab za 2,40E. Ale je to čevab s hranolkama  a oblohou v pita chlebu. Gyros bejval lepčí. Jdem to schramstnout do přístavu, že si budem máchat nohy v móři. Na našem místě už sedí kluk s holkou. Povidám ahoj a sedáme si vedle. Za chvilku kluk startuje s binovačkou na Jíťu. Jsou to taky Češi! Poletíme společne dom. Povídáme a potom zpět k autu a na letisko. Ještě před ním opět v nonstop krámku nákup oliv, sýra a piva. Na parkovišti opravdu jen vykydáváme vozítko a klíč odevzdáváme vrátnýmu. Nic se nekontroluje. Popíjíme pivo a čekáme na odlet. Vše zas probíhá hladce a ve 23:30 jsme ve Wro. Hned volám na odvoz. Chlap je špatně slyšet, ale pochopuju, že máme jít čekat na konec haly, že přijede ...

Út 18.4.2017
... je po půlnoci a nic. Strašná zima, znovu volám. Jojo přijede. Za dalších 15min volá nasraná zmrzlá Jíťa. Prostě mu česky vynadala, kde je. Přijel až v 0:30. Jsme na sračku zmrzlý. Chlap je jen řidič, kerýho zjednal majitel parkoviště. Vyjel hned jak byl požádán, za nic nemůže. Máme si to vyřídit s ním. Jsem rozhodnut chtít slevu za tuhle komplikaci. To ale není nutné, majitel se neukázal a řidič nemá odvahu zkasírovat nasraný turisty. Auto je omrzlý - mrznoucí mlha, ale jede. Apokalyptická dálnice plná kamionů, prší, jsou dva nad nulou. Pak už klidná jízda po okreskách, provoz minimální. Doma jsme až ve 3. Tak tohle nebyla pěkná tečka za naším jinak pěkným výletem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář