Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bulharsko - Rila 2017

16. 6. 2017

Fotky jsou ZDE

16.6.2017 pátek
Tak jedem. Ve 12 autem do Berlína Schönfeldu. Večer v sedm Ryanair do Sofie. Je nás pět s palubníma ranečkama a společným velkorancem do podpalubí. Letenka cca 2300 na os., parkovné 10 dní 47e.
Na letišti Sofie 27 Celsijusů. Podojili jsme bankomat a ve 22 stojíme na zast. busu směr Iskarsko šosé. Busák si s námi povídá, jak to stojí v BG za H, že kromě šoférování ještě taxíkaří, aby měli doma blahobyt a že zkorumpovaná vláda všechno rozkrade. Zkrátka je to všude stejný a někde ještě horší. Lístky nám nedal a vyskakujem na šosé. 15 min pěšky a jsme na gara Iskarsko šosé. Potap řeže do kytary, pokladník nám rozdává kapesné a za půl hoďky jede tren směr Burgas. Lezem do něj a zatuchlou narvanou dvojkou dojdem do méně zatuchlé a plné jednušky. Sedáme, platíme cca 70Kč za 60km/os (skupinová sleva v 1. třídě) a Potap zas řeže do kytary ...

17.6.2017 sobota
0:00 nádraží Kostenec. Naproti je nonstop a domorodci co lemtaj pivo. Tak se přidáváme. Pirinsko za 1,20L. Potom se potácíme nocí směr vyhlídka nad městem. Trefujem to podle mapy.cz a stavíme stan na vršku. Je dusno, asi bude lejt.
6:00. Nelilo. Sušíme stan na vyhlídce a jdem se Zajdou na snídani do centra. Ostatní chrní. Kupujem banicu a kotvíme v kavárně pod slunečníky. Začíná pršet. Tak pivo, kafe a přicházej kluci. Naproti to rozjíždí bufet s kjufty a kebabčaty na dřevěným uhlí. Přemisťujem se tam a vydržíme o pivech (1,30L) a masech (1L) do 11, samozřejmě za řezání do kytary a halekání. Potom šup k obchoďáku odkud má jet busik do Sela Kostenec na prahu hor. Pojede to ve 12. Tak ještě nějaký nákupy, pivo a za 1,60L odjíždíme. Pršet trochu přestává, ale pro jistotu lezem na návsi v Selu do kavárny (kafe, piva) a teprve potom vyrážíme směr hory. Cestou zobem moruše, začíná zas lejt, v pláštěnkách ťapem po asfaltě asi 2km do střediska Lázně Kostenec. Hned zapadáme do mechany (polívky, kartošky sirene, pivo) a po dešti jdem proti proudu potoka. Jsou tu minerální prameny a teplá banja a na nástěnce cedule, že se hledá Čech, co je v horách nezvěstnej od 18.6.2016. Stoupáme po cestě, zas leje.
Po cca 6 km odbočka z údolí do stráně. Samozřejmě to míjíme, ale včas se vracíme a v postupu nás ještě ubezpečuje místňák na motorce. Dalších 6km s promočenejma nohama v dešti a mlze furt vzhůru.
Konečně vidíme chatu Belmeken. Tak to byl nářez ze 700m.n.m do 2200. Zmrzlí lezem do chajdy. Je tu společenka s dost bordelem (už tu někdo táboří), ale v kamnech hučí. Vylejzá chatár, spát budem nahoře. Slíkáme mokrý hadry, skáčem do pantoflí, objednáváme piva (4L) a čaje (1L). Sušíme věci a hlavně boty kde se dá. Chatár je pěknej humusák, nemá tady ani natažený šňůry, aby to bylo kam dát. Cpeme se chlebem a masem. Batis sem dokonce vyvlek velepivo 2300ml, což teda považuju za hrdinskej kousek.
Přicházej ubytovaný Bulhaři. Parta ze Sofie, co sem přišla na víkend od jezera Belmeken a zejtra tam zas jdou. Rozjíždí se kytara a večírek začíná. Potap hraje a potom loudíme, ať zahrajou Bulhaři. A máme úspěch, páč maj mezi sebou kytarového virtuóza, kerej hraje na balalajku v nějakým folk souboru. Menuje se Angelo a hraje nádherný bulharský dumky za doprovodu chóru ostatních, až srdce usedá. Díky této produkci se dozvídáme, že trsátko je v bulharštině něco jako honit si ho, takže z toho maj Bulhaři vánoce. Vedle mě sedí nejkrásnější Bulharka a zove se Veselica (přezdili jsme ji na Vazelina). Hraje se asi do půlnoci, my jdem spát ale Angelo a spol. preludují asi do tří. Krásná kulturní vložka ...

18.6.2017 neděle.
Venku hnus, sněhová břečka. Snídáme. Platíme cca 150L za pobyt (... to nám fond dlouho nevydrží ...) a loučíme se s Bulhary. Vyrážíme do těch sraček. Ve 2500 nad jezerem sníh moc netaje, jdem v břečce, nohy hned mokrý. Moje návleky proti kamínkům jsou v tom k ničemu. Na popruhu pod botou se mi dělaj sněhový koule a furt je musím obrušovat o šutry. Kuci sou na tom líp. Pak na sněhovým poli ztrácíme značku (... i v mapy.cz v tomhle místě chybí) sápem se sutí a po sněhu vzhůru směr Ostreč 2643m. V jednom fleku je to skoro horolezectví a jen dva nejstatečnější (Batis a Šlukáš) neohroženě lezou vpřed. Vzhledem k tomu, že v mlze není jasné, co vejš následuje, zbytek výpravy otáčí a vrací se na poslední červenou značku. Odtud podle map vzhůru na příkrý hřeben a sláva, narážíme na tyče s lanem, který vedou po skalním hřbetě na vrchol. Namrzlá skála, mlha, vichr - zkrátka letní dovolená v prosluněném Bulharsku. Ale už jsme na vršku. Zde travnatá pláň a po 0,5km narážíme na stopy našich kamarádů a za 15min se s nimi shledáváme. Takže parta je zas po kupě. Počasí se nelepší, bičuje nás sníh a statečně postupujem po značkách (a tyčích vpřed). Míjíme pasteveckou boudu, ale nazastavujem. To bychom zmrzli. Klesáme níž, sníh se mění v déšť a konečně jsme v sedle za Jančov vrch a odbočujem doprava dolů na chatu Zavračica.
A už ji vidíme a už do ní lezem a je tu teplo a partička Rakušáků s průvodcem omotaná kolem kamen. Slíkáme se a taky se omotáváme. A piva (supr cena 2,50L) a čaje a něco k jídlu (bobčorba 3L, omelety 3-4L). Rakušáci přišli z Musaly a byl to nářez, 10 cm novýho sněhu. Sou taky úplně rozmoklý a to maj kosmickou výbavu.
Kvasíme do večera, lížeme si rány, neopouštíme kamna a doufáme, že zítra bude líp. No nic tomu nenasvědčuje. Prý snad v úterý.

19.6.2017 pondělí
V noci vichr a ráno taky, s přestávkama leje do mlhy. Chatár volá na Ledeno jezero pod Musalu. Je tam sníh, na Musale prej novýho 20cm, vichřice. Zůstáváme na Zavračici - zákaz vycházení. Předpověď je lepší až na zítra. Mastíme karty, učíme se Dajánu, lelkujem, popíjíme, požíráme. Rakušáci odcházej asi v 10 do údolí.
Dožíváme se večera a pevně věříme, že zítra bude líp.

20.6.2017 úterý
V osm zase mlha, ale neprší. V devět se to trhá. Platíme. Nocleh byl za 14 a piva, jídla čaje za dva dny. Bank je skoro prázdnej, musíme do něj přisypat ze svýho kapesnýho.
Celý nadržený vyrážíme. Na Musalu to má trvat 4 hod a další 3 na chatu Grančar. Je hrozný mokro a na hřebeni 10cm sníh. Boty rozmočený na sračku během 20min. Ale je protrháno, honí se mraky. Docházíme na odbočku směr Musala. Necháváme zde rance a jdem na vrch. Travers a nahoru dolu přes vršky až v závěru se nám ukazuje Musala.
Nohy mám jak prkna, vůbec je necejtim. Pelášíme vpřed co to sníh a skály dovolí a za 1:20 jsme tam. Vítá nás chlapík z výzkumné stanice (modrá plechová stavba) a hned za ní je původní meteostanice, kde se prej podává čaj. Jdem tam, po klepání na všechny dveře vylejzá persóna jak pop z ruskýho filmu, otvírá bufet a dáváme čaj za 1L. Dochází i zmoženej Potap a dáváme další čaje. Na stanici je elektrika a vede sem nákladní lanovka. Je tu komnata pro nocležníky (... v nouzi a když je volno, prej nechaj přespat) a útulna.
Jdem vedle k vrcholku, fotí nás chasník z Čech, kerej sem vylez z Borovce (tam přijel z Gruzie a Turecka). Prohodíme pár slov, zakousnem vrcholové medaile (fidorky) a pelášíme dolů.
Za 1:20 jsme zpět u ranců. Něco slupnem a pokračujem po hřebeni na Grančar. Konečně se otepluje, klube se sluníčko, sníh mizí a nohy přicházej k sobě. Sešup do sedla 2500 a už jen kousek na Grančar 2250 u Bansko jezero.
Chata velká, okolo zpustlý bungalovy. Vypadá to shůry jak vesnice. Vede sem sjízdná cesta z Jakorudy (24km). Pivo drahý (3,50), omelety, saláty, polívka 3 - 4,50. Ale v kamnech se topí, boty na hák, šup do pantoflí, pivo do ruky a ven na sluníčko.
Dochází Potap z úplně servanejma patama z novejch bot a blábolí cosi o zbytku dovolené u moře. Myslíme si, že si dělá srandu, ale myslí to vážně. Že donde do Jakorudy, skočí na vlak a pojede do Burgasu. Paty vypadaj blbě, zasypáváme framykoinem. Uléhá na svou kosmickou karimatku do spacáku na terasu. My pijem piva, Batis loví ryby (nic nechyt). Opivněni jsme zas plni optimizmu. Prozrazujem zbytku výpravy trumf - změnu původního cíle Sofie na o 60km bližší termály Sapareva Banja. Potap přichází k sobě a zítra to s námi eště zkusí. Pučí si Batisovi lehký cvičky, ty snad tlačit nebudou.  Stavíme stan u jezera. Jen Potap a Šlukáš uléhají v chatě (12L).

21.6.2017 středa
V noci teplo, jasné ráno. Koupel v jezeře. Snídáme omelety a čaj, v 9 vyrážíme. Ze sedla po pláních s mírným převýšením a panoramatickými výhledy. Svačina u jezírka, potkáváme partu Bulharů a v dáli vidíme lišku. Dál po vrškách. Potom křižovatka, my vpravo. Přicházíme na hranu a hluboko pod sebou vidíme Ribne jezera a chatou.
A jsme tam, pasou se tu koně, sympatická babka chatárka má pivo za 3, bobčorbu a omelety, i pár kjuftů se našlo. Sou asi 4h, takže pozdní oběd, oddychujem na sluníčku.
Chajda má vlastní hydroelektrárnu. Jsou tu celý rok. Ve společence je asi 30st. U zdi stojí spirálový teplomet - fukar nevídaných rozměrů a do něj vede 2cm tlustej kabel. Má to určitě půl megawatu, ale tady je energie dost.
Osvěženi sestupujem k níže položenému jezeru a turbíně a pak koukáme, že sme měli traverzovat druhou stranu údolí (vidíme cestu). Jdem blbě - směr Rilski monastir. Přecházíme údolní pánev, přeskakujem potoky a jsme na správné cestě. Přelejzáme hřbítek a jsme v sousedním údolí s říčkou.
U říčky krásné paloučky na stany. Tady budem spát. Sbíráme klacky na oheň. Jsme ve 2200m ale jebou tu komáři. No u ohýnku je to lepší. Popíjíme piva a rakiji. Už v devět dem spát.

22.6.2017 čtvrtek
Krásné jasné ráno. Zajda už topí, na trojnožce kotlík s vodou na snídani. Poleháváme u ohýnku, pomalu se probíraj ostatní. Potap už má paty stabilizovaný a dojde to s námi do Banji.
Po čajících a kaších brodíme říčku a pozvolně stoupáme na Voden Čal 2688m.n.m. a přes hřeben hluboko do sedla. Už vidíme salaš a zaslon Kobylino braniště. Žene se nějaká bouřka. Tak sme rádi, že chata je na dostřel. V salaši nikdo není, jsou vidět stáda krav daleko na protějším svahu, tak je pastevec asi tam, tož si sýr nekoupíme. Okolo zaslona nasráno od krav a hejna much, ale chajda docela v cajku, kamna, palandy. Venku ohniště a rošt.
Daří se nám rozdělat oheň, kotlík na rošt a k obědu budou dlouhý nudle. Baštíme v chajdě. Bouřka se blíží, spadne pár kapek, ale míjí nás to. Taky se blížej nějaký chasníci v protisměru. Jsou to samosebou též čehúni ze Strakonic. Rozeberem s nimi trasy a vyrážíme šikmo vzhůru na další vysoký hřeben.
Na vrškách krásné scenérie, skály, sněhové jazyky, jezera. Jeden úsek dokonce jištěnej lany. A pak hupky dupky na hranu a pod náma výjev jak z reklamního žurnálu. Skalní kotel s velikány, zpola zamrzlý jezero, nad ním zaslon jako z pohádky.
Strašlivoto jezero s bivakem. Další nejkrásnější místo na světě. Je sice teprv 16:30, ale takhle skvělý ubytování nemůžem minout. Jdem na dřevo (máme pilku na kosatku), kocháme se po okolních skalách.
Z vršků přicházej turisti nalehko. Baba s dvěma chlapy. Šli hřebenovku, ale prej s batohanma obtížný. Půjdem tedy zítra střední cestou, co je v mapě. Nechcem sklesat až na chajdu Majlovice.
Pak se tu poflakujem, fotíme, koupem v jezeru, Potap preluduje na kytáru , romantika. Večer vaříme zase nudle a přidáme dvě konzervy, co sme tu našli. Baštíme dobroty, popíjíme rakiji. Chajdu se nám podařilo příjemně vytopit.
Když zalehnem, vylítne Potap, že mu něco přeběhlo po ksichtě. Honíme to čelovkou a je to největší rejsek na světě. Ve všech koutech má díry a hbitě nám uniká, tak mu ty díry zaděláváme igelitama. Pak už v klidu spíme (... ale prej ve stěnách hlodal celou noc aby Potapa sežral ...).

23.6.2017 pátek
Je na nule, jezero zas trochu zamrzlo. Topíme v kamnech, bude kotlíková kaše. Vyrážíme asi v 9 a hledáme odbočku na nějakou cestičku, abychom neklesli k Majlovici. Nič také se ale nekoná, takže poskakujem terénem po tyčích kolem jezer dolů.
Potkáváme dvě holky v protisměru. Jsou to Izraelky, původem z Ruska, takže domluva snadná. Jedna mladší a druhá už má po vojně (holky choděj na 2 roky), tak ji je asi dvacet. No jsou to krasavice, tak se s nima fotíme a pokračujem prudce dolů kosodřevinou podle vodopádu po šotolině a šutrech. Smeká to, koleno dostává zabrat.
Konečně Majlovica. Takže pivo (2,5L, omelety 3,50, saláty 6L). Povídáme s krásnou Bulharkou. Radí nám, že u Sedmitych jezer máme jít do Stare chyži u jezera a ne do nové u lanovky, kde to je jak ve Špindlu. Potom přichází autobus Chorvatů, takže je tu rušno.
Zvedáme se a stoupáme krásným údolím vstříct dalším skalnatým velikánům. Míjíme památník obětem hor a stoupáme prudce po skalách kolem vodopádů a jezer na horu Majlovici. Do kopce lepší, než šotolina dolů, už jsme docela zocelený.
A jsme na hřebeni. Na druhé straně hluboko dole vidíme Rilský monastir. Pak pozvolná hřebenovka, pár oblých vršků, koně, pramen, železná zvonice a než jsme se nadáli, stojíme na hraně a koukáme na další nejkrásnější výjev na světě Sedmite jezera. Kochačka, focení a sestupujem dolů. V dáli vidíme obě chaty, naši "starou" a na hraně dál i tu u lanovky.
V šest jsme na chajdě. Piva drahý (3,5L), omelety, saláty jako obvykle. Dojídáme poslední přepečenej trutnovskej chleba a salámy, bo zejtra už budem v civilizaci. Je dost chladno. Ptáme na rakiji, že bysme se trochu zahřáli. Frťák za 1,5L. Je dobrá. Takže jedna, druhá, třetí ... Nějaký piva a víc si nepamatuju. Stany jsme postavili (za jeden chtěli 4L), fond propili....

24.6.2017 sobota
Vstávame čerství jako rybičky ( ... no skoro). Balíme a vzhůru dolů do civilizace. Nasnídáme se až v Saparevě Bani.
Za 30min jsme u lanovky, jdem pod ní dolů. Jízda by stála 10L. Nahoru i dolů taky pendlujou offroady a vozej túristy (taky za 10). Scházíme asi hodinu. Místy velmi prudké. Dole u stanice Špindl. Davy turistů, hromady aut. Zbohatlíci ze Sofie vyrazili k jezerům. Dědka na parkingu se ptáme na odvoz do Banji. Volá minibus, bude to stát 4L na os. Čekáme 15min a jedem 15km dolů z hor.
Je 11h, necháme se vyklopit u termálu Kotvata a rovnou zapadáme do mechany naproti. Je to nejlepší hospoda v lázních, spousty krojovaných dobrot za přijatelný ceny. Dáváme si tarator, kartošky sirene, saláty, jehněčí, a hlavně sač. Hromadu masa se smetanou a žampiony. Dvě porce po 1000g za 18L na čtyry chasníky. Veliká dobrota.
Odvalíme se naproti k bufetu. Kávička za 0,5L a zmrzliny. Taky kupujem od domorodce výbornej kozí sýr na svačinu.
Cpem se do Kotvaty. Vstup drahej (15L) a ouha, je plno, nevejdem se. Ptáme se na další lázně. Prej nedaleko rovně koupaliště Bora-Bora. Dem tam. Vstup 9L, lehátka plný ale vejdem se. Okupujem stůl v bufetu, aspoň to máme kousek pro piva a stín. Pozorujem cvrkot. Proháněj se tu bulharští alfasamci s vytuněnejma krasavicema. Obzvlášť nás zaujal hranatej chasnik s ooobrovskejma hodinkama na každý ruce a vytetovaným srpem a kladivem na hlavě. Kvasíme tu do šesti, Potap řeže do kytáry, Bulharky se na nás zubí, pohoda.
Jdem do centra, kupujem 3litr krabici vína z Melniku, olivy, chleba, sejra máme. Stěhujem se s tím do parku ke gejzíru. Kolonáduje zde hromada lázňáků. Vinný večírek, zase kytára, máchání nohou v teplým gejzíru.
Ve 22 jdem směr Bora-Bora, je tam stadion s tribunama a posekanou travičkou, skvělý místo na spaní. Ale vcucne nás naše mechána, neb se tam ozývá živá balkánská muzika a tancují kolové tance. Nejdřív se nás ptaj na rezervaci, ale pak se nás ujímá Nancy (maminka ji tak pomenovala, páč miluje americký filmy). Ta si nás pamatuje z poledne. Usazujem se na schodech a dostáváme piva. A další piva, a Zajda s Batisem pronikají do tajů kolových tanců Pak nám saxofonista hraje do ouška, páč jsme významná delegace z Čech. Vypotácíme se asi o půlnoci (chvíli po nás to prej ukončila policejní hlídka). Šťastně dorazíme na stadion a spíme jak batolata.

25.6.2017 neděle
Včera paní v krámě povidala, že bus do Dupnice jede v sedm. Tak čekáme a nic. Okolo jde dvouhodinkáč s krasavicí, tak se s nimi fotíme. Další varianta je v 7:30, pravda je 8:10.
V Dupnici hned přesedáme na Sofii a tam se necháme vyhodit na periferii nadohled Vitoši. Hned se ptáme domorodce na zastávce tramvaje, jak se dostat na vršky. Bere nás s sebou do tramvaje No5 a vysedáme na konečné Knjaževo. Výletní místo Sofijáků.
Ale zjišťujem, že to myslel dobře, ale sme blbě. Moc bokem, asi 4km od lanovky směr Crni vrh. Jdem tedy s rancema jen na travers pohořím podle mapy.cz. Vršky Vitoši neuzříme. Jde se listnatým lesem pekně ve stínu a když naberem výšku (1000m.n.m), jsme u jezírka Bojansko jezero. Chvíli se tu vyvalujem a pak už většinou traverz k Dragalevičskému monastiru. Zde hafo výletníků.
Scházíme do Sofie, zapadáme do první mechany. Velmi drahá a místní sač se vůbec nedá srovnat s tím včerejším. Pak seběhnem na náměstíčko, zde hospody pro místňáky a bus do centra. Sjíždíme na metro. Cestou od domorodkyň zjišťujem, kterak na letisko. A je to jednoduchý, neb metro čerstvě dobudováno až tam. Ještě skáčem do Billy a kupujem podaroky domů a potom na letisko.
Vše probíhá normálně až na malý zádrhel s rancem do podpalubí, neb se nám podařilo nákupem flašek vyrobit váhu 20600g. Ženou nás kamsi na přepážku nadměrných ranců. Naštěstí se tam spokojili s tím, že to projelo skenerem a 600g nadváhu neřeší.
Ve 22 jsme v Berlíně. Batis jede pro auto a už jen divoká jízda po polském úseku betonky, kerá pamatuje Hitlera. Nad ránem šťastně dorážíme dom.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář