Jdi na obsah Jdi na menu
 


Orlí Perč, Giewont a Červené vrchy 1. - 4.9.2016

4. 9. 2016

Fotky jsou ZDE

Orli Perč

/ … zkrácený deníček z výletu - bohužel i takovéto stránky navštěvují prudiči, kteří by zbytku světa rádi diktovali, kudy můžou jít a kde si můžou lehnout … /

31.8.2016 středa

Má být krásně. Takže nic neodkládat. Již čtvrtý pokus o zdolání Orlí Perče.

Koupil jsem lístek regiojet Pardubice – Lipt. Mikuláš za 285Kč/os (třída relax). Jede to v 22:45. ČD za stejnou věc ve stejnou chvíli chtěly 476Kč ?!?! Zpět v neděli taky regiojet 361Kč/os (třída standard) ve 23:25. Jako obvykle autem do PA.

1.9.2016 čtvrtek

Konečně Mikuláš. Ani v relaxu se moc spát nedá. Klimbáme dál na nádraží a v 5:50 odjezd busem do Pribyliny.

Procházíme obcí, krám otvírá až v sedm, takže borovička, pivo, rožky ke snídani nejsou.

Stojíme na hlavní a stopujem. Daří se, turista jedoucí na Kriváň nás veze na Tri studničky.

V osm vyrážíme do Koprové doliny a na Temnosmrečianské pleso. V dolině jsou pouze tři stupně, až po dlouhé době sem dosahuje sluníčko a ohříváme se. Cesta na pleso krásná, ale kopec jako kráva. A jsme tu. Je 11, skáčem do vody, obědujem a usínáme na sluníčku. V 14:30 kávička a v 15 odchod na Závory a Hladké sedlo. Už tu mají rance nějací turisté. Relaxujem na sluníčku, to se ale schovává za mraky a je dost chladno. Turisté – kluk, holka a pes sestupují z veže a povalují se tu - jako my. Zjevně čekají na chvíli, kdy bude čas jít spát. Dávám se s nimi do řeči. Přišli z Tichej doliny, kde je včera večer zastihla tma a medvěd na 50m. Medvědi prý hučeli celou noc, byla jich plná dolina. Já ale vím, že to byli jeleni. Začala říje.

Loučíme se.  Každý se jdeme někam zavrtat. Spí se dobře, medvěd nepřišel.

 

2.9.2016 pátek

Budíček v 5:00. Nalehko do sedla Zawrat. Nádherný východ slunce nad horskými velikány. V sedm sedíme na skále u prvního řetězu. Pár hrstí musli a startuje Orli Perč. Jde to krásně, je sice pod mrakem, ale viditelnost dobrá, radostně se zakusujem do skal a řetězů.

Hned v prvním sedýlku (Zamarla Turnia) děláme chybku a ocitáme se na severní straně na žluté. Hned se ale vracíme vzhůru na správnou trasu. Musíme být pozornější.

Svačíme sladkosti někde na Kozich Czubach. Překonáváme nejvyšší bod - Kozi Wierch a zase chyba – na styku s černou ztrácíme znovu značku a sápeme se po hřebeni stejně jako bloudivší turista před námi. Usuzuju, že se musíme vrátit na černou. Tak zas klesáme zpět, ztrácíme půl hodiny a na černé nás směřuje správným směrem Jano z Lučence. Už tu byl a ví, že červená se nedrží hřebene, ale zákeřně klesá společně s černou na jižní stranu, aby se vzápětí odpoutala a vystoupala zpět na hřeben.

Teď už se s Janem držíme na dostřel a putujeme společně Orlí Perčí na východ. Většinu turistů jsme předešli. Takhle po ránu nás tu je pár. Cesta rychle ubíhá. Řetězové úseky se střídají s krátkými chodeckými. Moc se mi to líbí. Obědujem housku někde na Posrednim Granatu. Jsme za půlkou. Další část je stále stejně zábavná a odsýpá to. Ve 12 stojíme v sedle Kryžne.

Trvalo nám to tedy cca 5 hodin s dvěmi přestávkami na svačinu a půlhodinovým blouděním. Normální čas je prý 6 - 8hodin. Jedná se přitom o vzdálenost jen něco přes 4km. Ovšem převýšení nahoru-dolu 2070m po čtyřech po řetězech. No byl to zážitek.

Válíme se v sedle spolu s Janem a potom scházíme ke schronisko u 5-ti stawu. Cesta cikcak po spádnici a potom nekonečný traverz k jezerům. Zde jako obvykle hafo lidu a focení nevěst. Zalejzáme na odtok z jezera, koupem se a rychle do chalupy za Janem. Jsme tam v 15:00. Bigos (13zl) a pivo (8zl) za odměnu. Povídáme, potom se loučíme. My se vracíme pro věci, Jano jde k Morskiemu Oku a zítra přes Rysy. V dolině si děláme kávičku, sušíme spacáky. Potom se kocháme v sedle. Posloucháme Švejka a ve 20:30 spát.

3.9.2016 sobota

Ráno je trochu jinovatka, ve flašce rachtá led. Jdeme na Červené vrchy. Za Svinicí se doplazíme ke stanici lanovky. Jdu tam pro vodu. Na hajzlu je vstupné 2,50zl ale když jen nabírám vodu, nic neplatím (no radši jsem se neptal …). Voda je teplá z bezdotykové baterie, ale dobrá.

Pelášíme dál po dlážděné hřebenovce spolu s davy Poláků. Docela velké převýšení vrcholící výstupem na Kondratovu kopu. Cestou obědujem, spíme a vaříme kávičku. Na kopě zanechávám Jíťu a nalehko běžím na Giewont – poutní místo - takový polský Kriváň. Je to kus dolů do sedla a výšvih po řetězech na vršek k 17-ti metrovému hrázděnému kříži. Má to trvat 2:30hod. Už z dálky je vidět, že na vršek stojí lidi frontu, neboli polsky kolejku, což by dobu ještě prodloužilo. Dostávám se ke kolejce a po skalách přeskakuji k řetězům. Kolejka brblá. Nemůžu tam nechat Jíťu čekat a trávit 20min v řadě na řetězy, kterých se výletníci křečovitě drží a ručkují vpřed. Přeskakuji je po skalkách, řetězy netřeba. Uf – jsem na vršku, fronta ale nekončí, stáčí se zpět k sestupu (jednosměrná smyčka přes vrchol), není kam šlápnout. Vyfotím se s patou kříže a davy poutníků. Ani jsem se nerozhlédl do krajiny. Daří se mi bokem dostat mimo řetězy a visící dav a sestupuju zas po skalkách dolů. Je to krátký úsek, už jsem na osmekaných schodech a sestupové stezce. Peláším zpět na kopu k Jítě. Celá tahle křeč, abych mohl říci „byl jsem tam“, trvala 1:20hod. Nedoporučuju.

Šineme se dál po hřebeni, zde je již turistů méně. Závěrečné partie – Kresanica a Temniak jsou tvořené bílým vápencem, na sever padají impozantní stěny do hlubokých kotlů. Stojíme na Temniaku a sledujem trasu směr Tomanovské sedlo. Je vytyčena čerstvě natřenými hraničními patníky, které doslova svítí. Museli je natírat snad včera.

4.9.2016 neděle

Ráno v horách. Najednou rachot v kleči 100m od nás. Medvěd! Halekám medvěde nechoď sem, hulákám, abych ho zahnal. Kleč se rozestupuje a na louku vyskakují tři kamzíci a radostně míří k nám. Krve by se v nás nedořezal! To jsou potvory. J jdou k nám až na 20m a zvědavě očumují.

Ve stráni zase svítí nově natřené patníky a ty turisti, co se u nich válej, nejsou turisti ale chlapi, co je natíraj. Tak jsme je došli. Dávám se s prvním malířem do řeči. Je to vlastně písmomalíř, protože na zmalovaný kameny dodělává černou barvou znaky a křížky. Jsou to Poláci a jdou od Svinice. Hranice je rozdělena na úseky. Vždy 100 patníků malujou Poláci a 100 Slováci.

V Pyšném sedle funí vichr. Jíťa je schovaná za hranou. Obědujeme, vaříme kafe a v jednu vzhůru na Blýšť. Potřebujem se přehoupnout do Račkovej doliny a dojít do Pribyliny. Poslední rozhledy na Roháče a mastíme dolů. Vichr ustává, je pěkně a teplo. Docházíme k salaši v Račkovej. Je opravená – součást naučné stezky o pastevectví, vevnitř dobové fotografie. Moc pěkné. Ještě asi 1km a kamenitá cesta se mění v lesní svážnici. Pelášíme po ní, co to dá. Cesta daleká, bus jede v šest. I tak se ale stihnem okoupat v říčce a v 16:45 jsme u kempu.

Na silnici zbývá hodina po asfaltě. První auto, které stopujem, nás bere. Jedou až do Karviné a kvůli nám ne po dálnici, ale zajížděj do LM k nádraží. Moc děkujeme!

Jdem do Billy a hurá ještě se tam válej grilovaný kuřecí stehna. Berem každej dvě, pivo, pečivo. Hltáme to jak bezdomovci na lavičce na Hlavním náměstí. Potom se plížíme směr krčma Plechárna. Cestou míjíme čínskej restaurant (příště pudem na nudle). Plechárna zatvorená. Dopotácíme se tedy zpět až na vlakáč. Naproti je nálevna „Pri stanici“. Skvělá štace. Corgoň za 0,90, borovička 0,70. Sedíme zde do 21 a pak ještě nekonečné čekání do 23:25. Konečně ve vlaku. Rozlámaní, nevyspalí vypadáváme v pět v Pardubicích. Šťastně dojíždíme autem dom a jdu rovnou do práce.

Stálo to za to. Orlí Perč je skvělá!

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Paráda!

(Mach, 16. 9. 2016 9:23)

Mimochodem, šel jsem OP den po vás :-)

Moooc pekny !

(Ales od Berounky , 10. 9. 2016 6:42)

Moooc pekny fotky a to delsi povidani by pro ojedinele zajemce nebylo ???
Peknej podzim k Trutnovu. Za par dni letime na Kretu a na Gavdos.