Podzimní výlet do Polských Tater aneb jak jsme zase nezdolali Orlí Perč 27. - 30. 9. 2014
Fotky jsou ZDE
Prolog
Orlí Perč – horská výzva. Už 2x jsme se na ní chystali a furt nic.
Poprvé – podzimní mohutná tlaková výše na Ukrajinou sahající nad Tatry. No ne tak úplně. Nakonec jsme dojeli až do UA na poloninu Boržavu a bylo to super.
Podruhé – inverzní podzim, ale nad dva tisíce sníh a led. Jeli jsme na Vepor.
Potřetí to vyjde! … Ale Chata pod Rysmi hlásí sníh a led na severní části Tater. No uvidíme.
Sobota 27. 9. 2014
Vysoký tlak a teplý vzduch dorazí do Tater až v neděli. Startujem v sobotu Šíravou z Pardubic. Vlak nejdřív narvanej, ale za Ostravou už ležíme sami v kupé.
Neděle 28. 9. 2014
Ranní nasvícené Tatry. Bohužel i nasvícenej sníh nad 1800m. V 8:20 bus do Zakopaného. Vystupujem v Lysé Polaně a jdem do PL směr parking Palenica. Asfaltku opouštíme po 500m vpravo. Lávka přes potok a vzhůru na paseky a traverz vlevo. Mnoho vývratů, polomů, obrovské přezrálé borůvky a konečně modrá značka směr Rusinova Polana. Tady blbě odbočujem na černou a výlet si prodlužujeme o 2km a dva kopce. Na správnou zelenou se vracíme po červené na Polonině Maksmundske. Zcela vysíleni obědujem a po kávičce traverzujem po zelené na Murowaniec. Cesta nekonečná, hupky dupky po šutrech a kořenech hore dole v severní stráni bez výhledů a sluníčka. Lepší odbočit v půlce na černou a žlutou a přijít k chatě shora. Konečně Murowaniec. Lidí jak sraček a prosluněná terasa. Noclehy nejsou, prý ať se zeptáme po pátý. Potkáváme horaly z Karviné, Láďu a Petra. Maj nocleh objednanej několik měsíců dopředu. S rezervací na polských chatách to je tak, že polovina jsou rezervace a polovina kdo dřív přijde, ten má místo. Systém spaní na podlaze při plné kapacitě na Murowanci zrušili. Na Chajdě u 5ti stawow polskich prý funguje. Láďa radí, co a jak ale taky mluví o sněhu a ledu v sedlech. Jdu sondovat možnosti noclehu výše k salaším. Dvě obydlené chajdy, prázdná bývalá hájovna, zamčené salaše. Na terase hájovny by se dalo spát. No ale ještě zaklepu na chatku Betlejemku a ptám se na nocleh. Je to chajda alp. spolku z Varšavy a kupodivu mi nocleh bez problémů nabízejí. Dole kuchyňka a sociálky. Nahoře řady bidel. Čisto, teplo, útulno. Cena 36zl/os. Super! Běžím tu radostnou zprávu zvěstovat Jítě. Berem tam rance a po kochání se s pivem u jedné ze salaší jdem do jídelny Murowance na bigos. V recepci se ještě cvičně ptám, zda se něco uvolnilo, ale kdepak (cena by tu byla 45-55zl/os). Bigos je za 16 a výbornej jako vždy, pivo za 10 (rekord!) takže jsem ho neokusil. Naši karviňáci – vysloužilí horníci také zde. Jsme zahlceni infem o polských Tatrách, Láďa radí přejít sí místo Perče Červené vrchy, Petr staví jako já domek a tak povídáme asi do devíti. Je zde rušno. Poláci v klidu polykaj svý donesený zasoby. Je tu i moderní samovar na horkou vodu, aby si pocestní mohli zdarma zalejt svůj čaj a čínský nudle a nevotravovali personál. Inu Polsko. Naši „lidumilní“ chataři se ještě maj co učit. Jdem na Beltejemku. Zde tlachající Poláci, ale jeden osvícený z nich asertivně ve 22 oznamuje ostatním, že nastává noční klid a vypíná světlo. Po konzultaci s turisty co se vrátili ze sedla Zawrat, protože je sníh a led odradil, dáváme Orlí Perči sbohem a půjdem nějakou náhradní trasu (Svinicu a Červené vrchy?). Viset na řetězech a smekat po ledu není ta pravá zábava.
Pondělí 29. 9. 2014
Ranní čaj, po sedmé vyrážíme do Laliového sedla a na Svinicu. SZ strana Svinice pod sněhem a ledem, řetězy přicházejí vhod. Na vršku jsme chvíli sami a potom přicházejí dvaja ozajstný horali. Jsou to kluci z Čadce. Tahám z nich rozumy čím nahradit Orlí Perč. Radí sejít k 5ti stavům a potom se vrátit a vystoupat od nejhořejšího plesa do Hladkého sedla a Hlinskou dolinou k Popradskému plesu. Když se ptám, esli je dobrý nocležiště dno Tichej doliny, straší nás medvědy. Opouštíme Svinicu (alias Mrduljak) a jdem po řetězech do sedla Zawrat. Zde již sněhu málo, je měkký, sluníčko pálí, nádhera. Ještě jednou nás kluci předcházej. Už si nás trochu otrkali a tak spiklenecky radí, ať přespíme v sedle Závory, taky tam spali. Rance maj teď schovaný u nejvyššího z 5ti stavů a jdou si nalehko Polskými Tatrami. V Zawratu již hafo lidí. Skáčem dolů po sněhu k 5ti stavům. Je tu krásně, teplota na trenky. Ještě odbočujem nad vodopád Siklawa. Svačíme u bystřiny vytékající z Welkeho Stawu Polkeho a potom jdeme k chajdě. Zde pivo (8zl), bigos (12zl), opalujem se na terase. Ale dost fouká, pomalu se vracíme podle jezer až pod to poslední. Na sluníčku ještě kávička. Pak mužikem označená odbočka vlevo a neznačený chodník směr Hladké sedlo. Severní strana, takže již ve stínu, kompletně pod sněhem. Do sedla je to kousek a rázem se ocitáme v Zemi krále Miloslava. Sluníčko, sněhu pomálu a stáda nikým nerušených kamzíků. Scházíme do sedla Závory. Krásné výhledy na Kobylie a Temnosmrečanská plesá. Vítr mizí, tiché hory, západ slunce. Po večeři (kořalka, housky s uzeným, sýr) vymejšlíme, jak si lehnem, páč já mám jen krátkou nafukovačku a nic (se spaním venku se nepočítalo, příště to chce vzít plachtu, nebo kus karimatky). Jíťa si ke kusu klasický karimatky vzala ještě alumatku. Doplňujem moje ležení prázdnejma rancema, spojujem péřáky a dobrou.
Úterý 30.9.2014
Necháváme se vytáhnout sluníčkem asi v sedm. Ve flašce rachotí led, ale kilový Cumulusy mrazu ve výšce 1879m odolaly. Naštěstí nefoukalo. Vaříme čaj a hupkydupky ke Kobyliemu plesu. Zde koupel v ledové vodě a dupkyhupky dole dolinou. Míjíme medvědí hovno, odbočku na Temnosmrečianské plesá, dva bikery, tlačící až sem kola. U přístřešku na křižovatce doleva a dlouhý výstup Hlinskou dolinou do sedla pod Koprovský štít. Zde kávička, kochání se výhledy na Hincovo pleso a okolní štíty a rychlovýstup bez ranců na štít. Mnoho lidí, hlavně Poláků, úžasný výhled. Pod horou berem rance a pelášíme hluboko dolů ke krásnému Hincovu plesu. Zase koupel (tady je to teplejší) a opožděný oběd. Potom sestup k Popradskému plesu. Jsme zde asi ve 4 a na električku máme 2hodiny čas. Sedíme u plesa a vaříme zbyteček kafe. No ale pak mě napadá, že asi jede električka každou hodinu (potvrzeno dotazem na recepci hotelu) a zvedáme se v pět. Před šestou to jede na Štrbské pleso a do Štrby. Budem tak mít víc času do odjezdu Excelsioru, který účelně strávíme u horca a piva v nějakém nádražním bufetu. Ještě navštěvujem symbolický cintorín obětem hor (a jejich opravdu hodně). Pak trochu bloudíme a místo zkratkou na asfalt jdem obloukem kolem plesa. No ale času stále dost. Serpentiny asfaltky si zkracujem pěšinkou. Pak nastupujem do další zkratky – vyřezaná cesta polámaným lesem. Ouha! Pěšina končí v dolině u soutoku bystřin. Daří se nám překonat bystřinu po napadaných kládách, pak brutální polom a dosahujem mýtinu s bahnitou cestou. Tou běžíme po proudu a konečně zpět na asfaltce. Dobíhám na zastávku. Vláček právě přijíždí. Stojím ve dveřích a halekám na Jíťu ať zrychlí, nebo to odjede. Zpocení, odření, zmožení padáme na židle. Zkratka byla delší, ale za to horší. Jako obvykle. Přestup na Plesu a za euro dole kopcom do Štrby. Zde výběr ze tří bufetů. Na doporučení místní obyvatelky berem ten nekuřácký. Horec za 60centů, pivo 12 Šariš za 90. Teplo, útulno. 2. pivo a přichází Jano. Taky jede z Tatier. Je z Ružomberoka, robí samozrejme v tej smradlavej celulózke a je ročník 61. Tajně objednal další horec a už sme pěkně sťatý. Už nám to jede! V kupé Jano vytasí ještě dva Smedné mnichy, která na poslední chvíli koupil. A já mám za pár hodin kroutit volantem?! Loučíme se v Ružomberoku a padáme na lavice.
Středa 1.10.2014
Spíme až do Pardubic. Při výstupu zjišťujem, že tu Jano nechal bundu. Berem ji, jdu pro auto, rozespalá Jíťa si mezitím přerazí holeně o stojany na kola a zraní si koleno (... taková pěkná tečka za tím naším výletem). Ve 4:30 jsme doma.
Dohra:
Ve čtvrtek volám do celulózky. Slečna na recepci dokáže z indícijí „Jano“, „ročník 61“, „Tatry“ sestavit obraz člověka, jehož bundu mám. Fabrika má přitom asi 1000 zaměstnanců. Nechávám ji na sebe email. V pondělí mám zprávu od Jana a bundu posílám spolu s flaškou Krakonoše do Ružomberoka. V pořádku to došlo.