Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podkarpatská Rus - poloniny Krásná a Boržava 29.6. - 5.7.2014

5. 7. 2014

Fotky jsou ZDE

29.6.2014 neděle.

Ráno v 7:10 vstávám na Hubertusce v Jizerkách. Po včerejším večírku mě bolí hlava. Došel sud, další nešel narazit, protože jiný bajonet a tak se pila kořka. Zkouším přes mobil zjistit, jak bude. Mizernej signál to však nedá. Konečně v 8:17 vyjíždím na kole směr Trutnov. Čeká mě 90km přes kopce. Razim nahoru pod Smrk a zadem na Jizerku. Ve 13: 00 musím být v TU, jinak nestihnu odjet do UA. Honí se mraky, olověná obloha, jen začít lejt. V 10:30 jsem ve Vysokym a v 11 u Jablonečku. Ve 12:30 sedím u Jíti na netu. V út má lejt. Jinak snad dobrý. Chci koupit jízdenku do Tjačivu ale osvítil mě duch svatý a volám do kanclu Regy. Samozřejmě by po netu neproběhla platba včas a nikam bych neodjel. Zabookujou mi lístek a zaplatím v buse. Rychle k mamce na oběd, dobalit a běžím. Vlak ve 14:40 do HK za 65Kč a bus do OL. Na přestup v HK mám 10 min. Zkurvený ČD dokážou i na 60km 10min zpoždění, takže busu jen zamávám. Asi nemám jet. Nasranej bloumám po busáku a přemejšlím co dál. Na vlakáči zjišťuju vlak do OL. Něco jede (za 236,-) ale bylo by tam jen 20min na dojití na busák a přestup. No risknu to. Hned z HK do PA to má zase sekeru, ale v PA stíhám přestup a jedeme na čas. Nenávidím ČD. Žumpa na státní prachy, kerá ještě k tomu nefunguje. V sedm docházím v OL na busák. Bus Rega tu má přestávku 19:00 - 19:40. Ale nikde, nic, jízdní řády tu visej jen starý, můj spoj tu vůbec není. Tak jsem zase zmatený. V 19:10 přijíždí Rega. Platím 1200. Naloďuju se a už v 19:20 jedem. Taky bordel. Nešťastník, kerej by přišel těsně před odjezdem co je v řádu by utřel. Mám dvousedačku pro sebe, takže pohoda. Naleju se vínem, sním svačinu a tím pádem už cesta příjemně ubíhá. Jedem zamračenou krajinou, dusno, vlhko.

 

30.6.2014 pondělí

Až za Košicemi je jasněji. Ve 2:10 jsme na čáře. Žádná fronta. SK si berou pasy, vracej je za hodinu. Pak UA. Zas pasy ven a vracej je za 10min. Rance nikdo nekontroluje. Ve 3:30 odjezd do Užhorodu. Směnárnu nestíhám. Resp. jsem si neřek, ať mi tam zastavěj. Vše jen projíždíme. V Užh vše spí, takže zas neměním. Svítá, čas je tu o hodinu napřed. V 8:00 Chust. Ptám se řidiče na obměn valjut. Mění mi přímo on v kurzu 1usd = 11,80hr, což je dobrý. Jinak je 11,75. Jsme poslední tři pasažéři do Tjačivu. Všichni postupně vylezli – bus zastavoval každýmu podle potřeby – třeba na křižovatce v polích. Objednávaj nám maršrutku aby se velkej bus se třema nemusel potácet do Tjačivu (24km). Vysazuje nás na kruháči. Jezděj odtud i maršrutky do Dubového, jak jsem se cestou od řidiče dozvědel. Jdu tam zjistit co a jak a majitel bufetu je zároveň autodoprava. Jen co se sejde více zájemců tak prý pojedem. Dávám si kafe a zmrzku  (10hr) a za cca 30min se jede. Je to 35 km za 30hr. Z toho 25km po nejstrašnější silnici Zakarpatí, která se dál do Usť Čorné ještě zhoršuje. Byli jsme tu na vodě před třema rokama. Cesta byla strašná a teď je o 3roky strašnější. Je to asfaltka s dírami, kerý se asi 20 let nespravovaly. Krátery hluboké i 20cm mezi kerejma vozidla jezdí slalom. Hustota pastí je však značná. Přesto máme slušný průměr 25km/h a v 10:30 dubové. Je vedro. Dál v dohledné době nic nejede. Jdu pěšky a stopuju. To mi vydrží asi 2km. Kousek se mnou jde paní s kolem. Pracovala v Praze v Motole jako sestra. Teď už je v důchodu. Bere ekv. 100usd. No nic moc. Docházím ke krámku. Je mi hic, zalejzám do stínu s prvním UA pivem (Bečka za 6hr). Přijíždí auto shora a nalitej pasažér (.. co pracoval ve Vranově nad Toplou) se druží a kupuje mi pivo Zlatá Praha. Taky přichází paní a máváme spolu na auta. Prý okolo 12 by mohla jet maršrutka to Ust. Bere mě ale dřívější 5km do Krasna (zadarmo). Zase tvrdnu u silnice ale za 30min pokračuju. Velkej tranzit řídí sličná akčňačka doprovázená svojí mamkou. Vezou nějaký tovar. Kličkujem zbylých 20km, cesta jěště horší, trvá to hodinu, usínám. V cíli platím 15hr. Na návsi je ještě pár trhovců. Kupuju trenky adidas za 40hr (neb toto jsem zapomněl) a hurá do bufetu Tatjána.  Maj boršč i druhý jídlo. Dávám si ale jen polívku a dva Oboloně (30hr). Takže sem pěkně namotanej. Bar je vybaven povídáním o této lokalitě a nejnovějšími českými mapami. Což je supr. Fotím si svou trasu. Já mám ruskou vojenskou 1:100000 a pak na další úsek skvělou turistickou mapu Mežjirkého rajónu 1:75000 – obojí staženo zu netu. Nechávám zde ranec a jdu na nákup. Už mi chybí jen čaj a gorilka.  Obojí kupuju hned vedle a k tomu chleba z místní pekárny. Ještě je teplej. V bufáči se dopuju kafem, v altánku u kostela přelejvám gorilku do pet a přebaluju. Skáču do trenek a hurá na trať. Po červené kousek dolů vsí. Pak doprava a vzhůru podle hřbitova (jsou zde i německé hroby původních osidlenců) a cik cak lesem po vymleté cestě prudce vzhůru. Potok co je v mapě dávno vyschnul, takže ve vedru bez vody. Po čase potkávám u cesty sedícího človíčka. Prý je celé stoupání 7,5km a jsem asi v půlce. Ráno tam jeli dvě mašiny a nahoře v domku žije dobrý člověk. Cesta se pokládá. Po 6km jsem na kraji polonin a vidim tři stavení. Dva stejné domky nad sebou e o kus dále naboku domek s tím dobrým člověkem. Výška asi 1100. Kopec nad tím se jmenuje Gavajskavor (1241m). Lezu na kopec bez rance, kochám se a pasu na borůvkách. Pak jdu k tomu domku a ptám se na vodu. Voda kousek níže. Zrovna se pije kafe, taky dostávám. Jsou tu 4 měsíce na pastvě, medvěda za 18 let nepotkali. Chlap co tu je v džípu, přijel pro mlíko. Domky naproti jsou prý obydlené ale málčiki ráno odjeli. Loučím se, rád bych v jednom z těch domků přespal. Horní domek zamčen, spodní otevřen. Je teprve 17:00 (časy podle mých hodinek – takže bez posunu +1h). Sedám si do verandy, nikam nepudu, má lejt a já mám jen pončo od Jurka z kerýho se dokoupeným prutem dá udělat přístřešek To by mě ale před lijákem na hřebenech nezachránilo. Čučím do mapy, něco zblajznu. Asi v 6 přijížděj od shora UAZ a pak Niva. Vracej se málčiki. Ve verandě mě viděj a dou sem. Jdu jim naproti, esli bych tu moh přespat. Ale maj chaloupky pronajatý a moc rádi by nebyli. Tak balim a du dál. Po 500m vylejzám do sedýlka s křížem. Vpravo jsou ruiny nějaké velkosalaše údajně z dob ČSR. Stoupám vzhůru směr hora Malá Klímová a přemejšlím jak s tím noclehem. V tom vidím vpravo dole ve svahu chatu. Je rozestavěná, nikdo tam není a má krytou verandu asi 2x4m. Takže noclehárna. V osm zalejzám, usínám, budí mě drzí plši, co mě narážej do žeber. Asi jim ležím v cestě. Je dusna a ve 22 mě budí apokalypsa. Bouře liják, vichr ze všech stran takže voda i na verandě. Musim sbalit ležení a vtisknout se do kouta, kam tak necáká. No to bude noc. Chvílema to vypadá, že to chaloupku odnese a já zahynu zavalenej skříní, co je přitisklá ke stěně verandy. To budou titulky: „Český turista v Karpatech zavalen jarmarou“. No ale dyk ta jarmara je moje záchrana! Odstrkuju monstrum od stěny. Tím vzniká zádeští. Znovu roztahuju pelech a hurá do hajan.

 

1. 7.2014 úterý

Ráno vylejzám jen na nejnutnější úkony a sladce se válím do 10. Leje furt, ale už není takový vichr. Píšu deník a znovu uléhám. Chrápu do 12:30 a nikam se mi nechce. No ale vzhůru! Uvařit čaj, něco zhltnout a na trasu. Vyrážím ve 13 do deště. Viditelnost 100m, na vrškách strašnej vichr. Po 1km je rozcestí. Ust 7,5. Koločava 31. No to je teda nářez. Razim dál přes kopce hore, dole po cestě vyrajblované od ruských mašin a českých čtyřkokotů. Pak sedlo se salaší a pastevcem a po 1km ve svahu hory Gropa pramen. Na Gropě přestává pršet. Je 15:00. Dramatické výhledy, honí se mraky. V dálce vidím Topas s hrázděnou věží (1548m). Za ním už je Koločava. Za dalším kopcem vidím roury na vršku – zbytek po stavbě plynovodu. Už od nich se dá sejít do sedla a k prvním chalupám Koločavy. Do centra se to pak táhne 8km. Lepší jít po vršku. Už jsem za Topasem, pod ním je salaš a pramen. Letecké pohledy do Koločavského údolí. Na dalším kopečku meteo stanice a převaděče. Dále klesám po hřebeni, zatáhlo se. Pak rozcestí – 3 varianty do údolí. Vybírám si zelenou, páč si myslím, že před třema rukama jsme po ní šli hore a nad vsí byly skvělý seníky na nocleh. Jen podle hmatu odbočuju z hřebene mezi stromy a po příkré stezce rozmatlané od krav padám do údolí. Kolena jen brnkaj. Skoro 30km bez zastávky dělá svý. Zelená se objevuje, ale stejně du nějak dlouho lesem. Vyplivne mě to přímo v údolí, žádný louky se seníky. Minule jsme šli jinudy. Štěkaj na mě psi od baráku, je 21h, skoro tma. Na vypasený louce stavím přístřešek. Večeřím chleba a sýr v nekrytém altánku a jdu spát.

 

2.7.2014  středa

Vylejzám v 6:30, stejně jako pasačky krav, co ženou dobytek do hor. Koukaj na mě jak na zjevení. Je mlha, ale bude hezky. Jdu do centra. Je to ještě asi 1,5km. V bufetu gorilka (6h)a kafe (5h). Nechávám tu ranec a hurá na středeční trh. Boudy se ale teprve připravujou. Jdu k Natálce do četnické stanice. Stojí tam velkobus UA. Kluk za barem říká, že zájezd někde z vnitrozemí. Je plno. Zrovna snídaj (volský oka – to bych si dal). Je vidět, že s krčmy je nyní hotel lux. Zvenku nově zatepleno, vevnitř stylově útulno. Točené pivo ale stojí stejně jako všude v okolí (8hr). Jen jihlavský Ježek je za 20 (to by mězajímalo kolik ho vytočej). Příjemnej kluk za barem mluví česky a na dotaz z ohledně netu říká,  esli mám mobil, ať se připojím. Nemám nic. Ochotně tahá tablet a koukáme na počasí. Zítra odpo bouře, jinak hezky. To by šlo. Děkuji a jdu zpět do baru na pivo (8hr). Beru ranec, kupuju na trhu slaninu a česnek a jdu po proudu Terebly k min. iztočniku. Je to asi 1,5km. Sosám vodu, peru prádlo a sebe v řece. Válím se asi 1,5hod. Ve 12 kafe a odchod. Kus zpět a odbočka – zelená na horu Tapeš. Je to 7km ale před ní v sedle bych měl odbočit a sestoupit do osady Kosí vrch. Lezu napříč vrstevnicemi do bukové stráně asi 2km. Pak louka, kříž a chaloupka jak z pohádky. Dvě postele, kamna stůl. Na půdě seno. To by byl nocleh. Okolo květnaté louky se vstavači a jestřábníky. Lezu vejš na poloninu. Krásné výhledy do údolí a na okolní horstva. Pak po hřebínku prudké stojky. Louky se střídaj s lesíky. Značku střídavě ztrácím a nacházím. Pak se hřebínek trochu lomí, tady bych měl asi odbočit, ale nějak to nesedí.  Znovu narážím na zelenou a stoupám lesem. No už jsem moc vysoko a Kosí vrch vidím hluboko pod sebou (teda esli to je on). Zkouším rozdráždit GPS (gdě preboha som ???) ale nechytá družice. Klesám zpět a jdu rovně ale ouha, sice zelená, ale tudy jsem přece nešel?!? Zmatek. Už mi to dochází. Já vylez skoro na Tapeš a zelená se z něj vrací a dál a vede na Kv. Klesám dobrých 300 výšk. m. Vedro, žízeň a konečně pláně a první dům osady. Nějaká vybydlená zděná salaš, okolo švestky a krávy. Stále klesám a traverzuji poloopuštěnou osadou. Nádherné romantické rozpadající se dřevěnice. Konečně také studánka. Cesta vede do sedla a odbočuje dolů do údolí Terebly do Něgrovce. Já ale v ohybu prudce vlevo (GPS už se chytla) a sestup na opačnou stranu do údolí, kde teče Reka a je Vučkovo. Kupodivu zase turistická značka – žlutá. No rozcestníky nějak chyběj. Ještě se ptám domorodců, esli du správně a padám zpustlými loukami a švestkovím dolů k lesu. Cestička sotva znatelná, v lese pak rozrytá od těžby ale dno údolí je blízko a zde lesní cesta podle potoka. Potkávám chlapi na senoseči. Do vsi už jen 10min, ale krám s pivem zavřetý. Prý musím do centra 2km po asfaltě hore. Docházím k řece a přes lanový most. Jdu se okoupat. Přístup k vodě je jen na prahu jakéhosi smetiště, řeka špinavá, ale koupel mě vzpruží. Potkávám lesní dělníky. Znovu se ptám na krám. Berou mě do UAZiku a jedem tam. Maj stejnou cestu. Jejich šéf mi ještě nad mapou radí kudy na hřeben. Netřeba se vracet na žlutou ale přímo zde za busovou zastávkou po cestě do údolíčka a přímo vzhůru potokem na hřeben. Asi 3km, převýšení 600m.  Prďák jak kráva, ale prý schůdné. Jsem zmoženej, v nohách 12km přes kopec + 3km v Koločavě. V krámě točej lvovské pivo za  5.50hr. Supr! Dávám tři a vynikající máslový sušenky 200gr/5hr. Pak ještě kávičku za 5 a foto s milou mladou znuděnou nalejvačkou. V 18:00 opouštím nálevnu a hned za odbočkou mi hodná babička nabízí jídlo a pití. S díky odmítám, nechce se mi do toho krpálu vláčet nic a najedenej a nalitej jsem dost. Cesta nejdřív na loučky u potoka, pak pěšina potokem a okolo a pak už krpál pralesem navrch. Když opouštím potok, nabírám vodu a s touto zátěží dosahuji pasek na bočním hřbetě. Ten mě dovádí na poloninu a na jejím cípu narážím na stromech na žlutou, po kerý jsem sem měl vylézt od hory Skala (1038m). Takže jsem správně! Nějak se zatáhlo. Je 20:30. Něco zhltnu a hajdy pod plachtu. V noci fučí od východu. Musím trochu přetáhnout plachtu na jednu stranu aby do mě nedulo. Jen aby nelilo.

 

2.7.2014 čtvrtek

Vylejzám v 5. Je zataženo. V 5:20 razim směr polonina Kuk. Potkávám salaš, ale ještě spí (naštěstí spí i psi). Po 30 min další. Tady už jsou vzhůru lidi i psi. Štěkaj na mě, halekám na pastevce, esli tu je voda a doufám, že si psiska přivolaj. Prděj na mě. Jdu blíž a potvory už vrtěj vocasama, takže mě asi nesežerou. Ptám se na vodu. Prej níže v lese. Ptám se na sýr. Jo dělaj. Teď zrovna jednu várku dokončili a v soudku je zasířená další várka. „Esli chceš ochutnat, chvíli počkej.“ V kotlíku dovařili kartóšku s kápustoj a jdou snídat. Zvou mě taky. Takže br. kaši zase potáhnu dál, tohle je lepší. Sýr dělaj z čerstvě nadojeného mléka. Žádný pasterovaný patoky. Hned to vozej do údolí a tam to zavařej do sklenic, nebo prodaj čerstvý. Jsou tu 3 měsíce. „Co děláte v zimě?“ Pokrčení rameny -„Prodáváme sýr. Jiná práce není.“ Jeden říká, že dělal tři měsíce v Rusku a nedostal zaplaceno, tak už na to sere. Syřidlo již zapůsobilo, sražená hmota přendána do záclony na vykapání a zbylá syrovátka jde do kotle nad oheň. Bude z toho ještě druhý sýr – urda. Maj tu ovce a krásné exotické kozy s dlouhejma rovnejma rohama do vrtule. Vypadaj jak antilopy. Krávy by to tu prý neuživilo. Zvířata jsou vyhnána na pastvu, další dojení v poledne. Na koníka naložen sýr a odjezd dolů do vsi (3km). Poslední pastevec - mladej, opálenej kluk v džínách a tričku jak na diskotéku - jde se mnou k vodě. Je to kus cesty svahem a pramen nic moc. Prý vysychá. Průvodce se loučí „tak zase za rok“ potřesení rukou a „ščastlívo“. Beru plný flašky a peláším kolmo navrch. Začíná krápat. Dyk to mělo přijít až po obědě. Je 8:30. Na hřebeni už leje a musím do ponča. No to bude výlet. Kuk má přes 1300m. Procházím poloninami a lesíky nahoru dolů mírné převýšení. Mokrá tráva mi z bot udělala jezera. Stoupám a o to více se do mě opírá vichr ze severu. Držím pončo, abych byl aspoň od pasu vejš suchej. Je mi zima. Výše se dostávám na vozovou cestu. Viditelnost 100m. Počasí horší a horší jen to přejít ve sněhovou vánici. Na Kuku se cesta větví asi na tři. Přímo, serpoškou dolů doleva i do prava. Jdu rovně, viditelnost klesla, takže za nosem a ocitám se zas na ty cestě, co vedla serpoškou dolů vlevo. Tak to mělo bejt ještě víc přímo? Značky žádný, hranice lesa na svahu poloniny coby kamenem dohodil. Jdu se tam schovat pod buk. Tady prší maličko a jsem chráněn před vichrem. Schazuju pončo. Beru triko a větrovku. Zkřehlejma pařátkama robim kafe. Mám dost. Ještě čaj s kand. zázvorem. Čučím do mapy. Asi se budu muset vrátit a zjistit co a jak, ale v mlze není poznat kudy správná cesta. Od rána jsem neměl v hubě, je 14hod. Najednou zázrak, po vozové cestě se ke mně blíží vozejček taženej koňma, okolo pobíhá hřibátko (menuje se Zarja, protože se narodilo ráno) a všechno to pohání kouzelný dědeček. Bouřlivě se zdravíme. Říkám, že sem sešel z hřebene. On říká, že po týhle cestě nadol je 10km do Lysičevo. On, že jede nahoru na salaš. Veze samohonku, chléb, rajčata. Cesta trvá šest hodin. Dolů poveze sýr. Samohonku (vypálenej kvas z cukru a kvasnic) do mě hned leje.  Ještě kousek chleba a rajče. Vyveze mě zpět a ukáže správnou cestu. Tak jedem. Sedíme na kozlíku, vichřice a déšť se do nás na hřebeni opírá plnou silou. Vozejček sebou hází, koníci poháněný klackem přes zadek dělaj co můžou. My si povídáme. Vše na chuja a jobtvoju mať. Jediná práce je tohle. I když má ve vsi 5ha a to taky něco dá. Je mu 56 a už to nějak doklepe na svým hospodářství. Zlatý SSSR, pak se všechno rozkradlo a rozpadlo jobtvojumať. No jako v Čechách, ale nás drží nad vodou unie. Ještě deci samohonky a davaj! – já tudy, ty tudy. Ščastlívo! Je to ta cesta za hřeben doprava. Tak to bych v mlze nepoznal. Vesel skáču dolů po šutrech, kolena přestala bolet. Samohonka je skvělé analgetikum a euforistikum. Zase salaš a pak cesta padá do lesa a připojuje se červená z Mežhorje. Pár hupů v lese a traverz chvílema loukama do sedla Prislop (937m). Potkávám pěkné tábořiště za větrem a zde velký stan Trimm. Obyvatelé  - jistě Češi jsou však zalezlí před slotou. V sedle kříž a cesta buď do prudké lesnaté hory a nebo traverz vpravo dolů. Jdu po něm. Je 16:30 a chci někam do závětří, přestává pršet, musim si sednout a udělat si konečně tu kaši. Po cca 800m louka u lesa. Tady tak nefučí, přestalo pršet. Rozdělávám podlážku a karimatku, nacházím 2l flašku vody. Mokrý fusekle dolů. Oblíkám vše co mám a vařím kaši. Nejdřív vyškvařím slaninu. Tu naleju do uřízlý pet flašky (těch je v Karpatech skoro všude dost). Petka se sice zkroutila, ale vydržela (příště tam dám trochu vody na schlazení). Pak vařím v hrnku vodu, leju do petky a kaše se škvarkama je konečně na světě. Pár hltů kořalky, teplý jídlo a je hej. Mraky letí oblohou, ale občas probleskne sluníčko. Kolem jde chlap s rancem a je to borůvkář. 200m ode mne se zahryzává hřebenem do borůvkového lánu. Pak jde ještě parta kluků s rádiem a pak sličná borůvkářka. Jsou z Tušky (3km). Já lehám a hned usnu. Asi za dvě hodiny se probírám. Borůvkáři jedou na plný obrátky, rádio taky. Je cca 19:30. Stavím přístřešek. Jdu sbírat mokrý klacky a kupodivu se mi daří pomocí podpalovače zrobit ohník. Borůvkáři odcházej ve 20:30. Ráno ve 4 budou prý tady. Za kg jáfin (jak říkaj borůvkám) je 20hr. Počítaj to jako 2usd. Tak ráno nashle, to budu eště spát.

 

3.7.2014 pátek

Opravdu cca 3:40 (4:40 UA času) jdou sběrači do práce. Pak sem vyburácí náklaďák a další a další pěší – asi 50 lidí. Vylejzám v šest. Sluníčko svítí. Balim, cestou nahoru do sedýlka beru vodu v pramínku. Na pláni další 3 náklaďáky a snad stovky sběračů v lánech jáfin. Přelejzám lesnatou velehoru Opolonok (1171). Na druhý straně zas smekám prudce dolů na poloninu plnou borůvek a sběračů. Určitě to šlo traverzovat, páč značku sem cestou nepotkal a tady je. Pak stoupám výš a tím se borůvkáři ztrácej, páč od 1200m je plodů málo, nebo nejsou eště zralý. Konečně stoupám a klesám otevřeným hřebenem, dost fouká a závětří na snidani nacházím až pod horou Kyčera Kruhlja. Pěkné tábořiště. Tak zase kaše, rozložit věci na sušení a spím asi hodinu. Míjí mě parta Poláků na lehko. Pak vařím kafe a v 11 stoupám do hory. Na vršku nacházím povalující se Poláky a na další hoře Hrab se znovu scházíme. Pak ještě na Magura Žide. Za ní odbočují do Pilipce na pivo a bus. Bydlí ve Volovci a jezdí na jednodenní výlety. Nikam nespěchám. Do Volovce to je asi 16km a chci spát ještě nad ním. Sluníčko pálí, válím se, píšu deník. Na Gimbě startujou paraglidy a jsou tu dva džípy. Vyjeli od stanice vleků v Pilipci. Na obzoru Velký Verch a vlevo Stoj (1681), nejvyšší vrchol  Boržavy. Všude překvapivě dost turistů. Buď přechazeči hor nebo jednodenky z Pilipce. Fotím se se třema klukama ze Lvova. Jdou až na Goverlu. Maj kameru Hero na tyči na záznam pochodu a k tomu dálkáč. Společné foto tedy tak, že vystrčí tyč s kamerou a odpálí to dálkáčem. Pod velehorou Velkyj Verch (1598) je vlevo po vrstevnici pramínek (je v mapě). Dělám kafe a lezu navrch. Zas hafo lidí. Jdou od vodopádu Šípot. Však se tam chystá open free festiválek. Noc z NE na PO je podle juliánského kalendáře Svatojánská noc (esli sem jim dobře rozuměl). Takže skákání přes oheň, řezání do kytar, víno, ženy, zpěv. Sjíždí se tam celá Rus. Odcházím z hory v 18:00. Prudký dlouhý sešup (kolena bolí) a pláně k vrchu s převaděči – hora Plaj. Okolo se pasou koně. Horu podcházím. Nemám vodu a pramínky zakreslené v mapě nehledám protože má být ještě jeden vpravo v sedýlku před posledním vrcholem (Těmnatik). Jen aby. Radši lezu do nějaký muldy vpravo pod cestou a nabírám vodu ze stružky. Jde to blbě, musim malou petflaškou po dvou deci. Ale plnim obě lahve a eště chlemtám do zásoby. Dobře jsem udělal, jiný pramen nenacházím. V sedýlku je traverz cesta vlevo a z něj ještě odbočuje ostrý hřebínek vlevo. Jdu po něm pěšinkou až do míst, kde se ho dotýká les. 300m asi 20min. Stojí to za to, ticho, mír, pode mnou opuštěná salaš. Připravuju si ohniště a dříví. Pak sms s Jíťou ohledně zítřejších spojů a pak zbytek gorilky při zapadajícím slunku. Nádhera. Peču slaninu na ohni. Zajídám česnekem a pak v skrytu skalek chráněn od západu lehám pod širák.

 

4.7.2014 sobota

Po půlnoci fouká ovšem od východu ale spím nerušeně až do slunce. Vychází jinde, než jsem myslel, takže ke mně se dokutálí až v 6. Furt fučí východňár. Stoupám přímo na Těmnatnik. Jde to ztuha borůvčím a smilkou. Občas nějaký zákopy bůhví z kerý války od jakých mamlasů. Poslední vrchol a efektní ostrý hřebínek dolů na poslední vrchol s křížem. Jsem u něj. Zalejzám do závětří, vařím kafe ze zbytku vody a máčím v něm máslový sušenky. Podemnou borůvkáři. Taky jsem se cestou napás. Dva malí zvědaví kluci lezou ke mně ke kříži. Dopisuju deníček. Očumování je přestane bavit a vracejí se. Volovec mám jak z letadla. Dole jede vlak. Jsem zvědavej, kdy chytnu další. Scházím mezi borůvkáři k hranici lesa. Cestou si povídám s bezzubou Marianou. Říká, že je z nějaké vzdálenější vsi a sem jezdí každý rok na měsíc. Když je dobrej plac, natrhá až 60kg denně. Nečištěný do výkupu 20hr. Čištěný na trhu prý 50hr. Mizím v lese. Příjemná pěšinka dolů ale pak bahnitá podle potoka a pak rozprasený bahno od lesních mašin. Vyvrhne mě to u trati asi v 11. Meju se ještě v potoce, kde je bordel jak v tanku a vcházím do Volovce. U nádraží hafo mladejch (fesťák) a tržnice. V báru s terasou, kde seděj domorodci si dávám pivo (7hr). Šéf dělal v Čechách, umí trochu česky. Nechávám tu ranec, obcházím trh. Kupuju jen sýrový oplatky na váhu (půlkilokilo 20hr) a kafe Galka. K jídlu buchtu s povidlim za 1,5hr. Zbytek utratim v dalším městě. U šéfa ještě další pivo, gorilku (5hr), kafe (4hr). Cestou v sámošce lvovské pivo v akci1,25l/11hr. Vlak jede ve 13:20 místního. 50km do Mukačeva trvá 1:40hod a stojí to 5hr. Už sem docela nalitej a ve vláčku to jěště dokrmuji. Je tu paní co roznáší kafe (4hr) a buločky. Dávám si kafe společně s děžurnými. Jsou na vláček tři. Všecky z výchozí stanice (Lvov). Co 15 min projdou vláček. Jinak seděj u mě a povídáme. Jedna je velice sličná v minisukni (typ asistentka Zorka Vostrá). Radí že mám vystoupit ve stanici Mukačevo – Kolčina, páč tam je hned busák s odjezdy do Užhorodu. Dávaj mě na starosti trhovkyni, co jede též z Volovce. Asi v 15 jsme tam a hned v 15:15 jede bus do Užhorodu Což je asi 45km a cena 17hr. Usínám v buse a Užhorod asi 16:30. Ptám se na bus do Košic. Prej za 10min. Cena 280hr. Snad špatně slyším? 90km za 360kč? Zaprvé tolik nemám a musel bych šáhnout do eur. Za druhý bych nestih koupit žádnou gorilku. Za třetí to je strašně moc. Mám posledních asi 85hr a 10usd. Pudu pěšky na čáru (5km) a budu stopovat. Někde koupím gorilku. To se mi daří v sámošce kousek od busáku. Kupuju krásnou s patentním uzávěrem za 38hr a zbytek by měl dát ještě na jinou, kerá je v akci a zadarmo k ní dávaj jednoho lahváče Žigulnoje (tradiční značka z dob SSSR). No u kasy maličko problém, chybí mi asi 30 kopějek, ale paní to zkousne a propustí mne s tímto kontrabandem. Potácím se horkem po hlavním bulváru. Taxikář by mě vzal na čáru za 20hr (2usd), ale na dolary by vrátil hřivny. Zkouším stopovat. Míjím užhorodské letiště – je kupodivu téměř v centru.  V parčíku vychlemtám Žigulnoje a stále stopuji. Zastavuje ford transit  Mladej kluk s culíkem sice na čáru nejede, ale hodí mne tam. Vysvětluju, že mi ujel poslední bus do Košic a on, že prý jede ve dvě v noci do Krakowa a může mě tam vzít. No vykládá mě u první brány. Vojáčkovi vysvětluje situaci, ten staví první auto (zase transit) a strčí mě tam, ať mě provezou hranicí, protože pěšky nelze. No koukaj dost divně, ale co jim zbývá. Vysvětluju co a jak a ptám se, kam jedou. A je to Vasil a Roksy (Roksana) a jedou po třech letech manželství na svatební cestu na Slovač a možná ještě dál. Teď zrovna do Prešova. Žadoním, ať mě tam hoděj. Nabízím posledních 10usd. Jo dobrý. Na hranici menší fronta ale za 1:30 ji překonáváme. Ani nic neprohlížej. Oni nic nevezou a mě nechávaj Slováci na pokoji. Takže frčíme na Prešov. Popíjíme minerálku a pak ještě dostávám bulku se zap. párkem. Povídáme, Vasil je řidič. Vozí lidi až někam do Tatarstánu. Bejvá 5dní pryč. Roksy je doma s rebjonkom. Blábolíme o spoustě věcí, taky na válku a vstup do unie dojde. Putina prý hlavně sere, že ztrácí kontrolu nad satelitem UA, kerej mu chce frnknout do EU. Povidám, že EU je taky ZOO a RVHP ale aspoň se dá volně cestovat. V Prešově se loučíme. Cpu jim 10usd ale nechtěj. Spoje, co sme si vysmskovali s Jíťou, sou všechny v riti. Jdu 3km večerním Prešovem na vlakáč. Z busáku naproti zrovna jede studentagency do Brna (20:40) ale je plnej. Peláším na vlakáč, páč to jede za 5min na Košice. Tentokrát naštěstí 10min sekera. Stíhám koupit listek do Žiliny (10,90e) a dva Šariše (á 0,80e). Od průvodčí se dozvídám, že přestup v Kysaku (asi tři stanice) a hned vlak do Žiliny a jede to dál na Prahu. No supr. V Kysaku další dva Šariše (á 0,90e) a euronight Praha. Jediný vagón pro sedící v Žilině odpojí a za hodinu pak pojede Šírava, kerá bere sedící.

 

5.7.2014 neděle

00:30 Žilina. Chci koupit jízdenku ale cena 24e se mi zdá moc. Kupuji za 2e na čáru. Jeden starouš v herně (1.10e) a 1:30 šírava. Naštěstí poloprázdná. Celou cestu ležím. Za čárou kupuju do Dvora K.n.L. za 503kč. V Pa 6:30 a 7:02 vláček do Dvora. Zde bus do Tu (34kč).

A to je konec výletu.

 

Statistika:

1.den                    8km

2.den                    28km

3.den                    18km

4.den                    26km

5.den                    23km

6.den                    8km

 

Ranec s věcmi, jídlem na 3dny, 1l vody a Nikonem D40 cca 10kg

 

Utraceno za dopravu cca 2450kč

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Díky

(Rony, 12. 7. 2014 17:08)

Bolela mě hlava jako střep, ale po relaxu přečtením tvých zážitků z UA jsem O.K.