Výlet do Nízkých Tater aneb jak jsme konečně potkali medvěda
Výlet do Nízkých Tater aneb jak jsme konečně potkali medvěda
1. den, pátek 9.9.11.
Jako obvykle nočním vlakem na Slovač.
2. den, sobota 10.9.11
Z Mikuláše ráno první bus do Demanovské doliny. Zde výsadek krátce po sedmé u Jaskyně slobody. Je zataženo nízkou oblačností, takže šero, bezvětří. Stoupáme po modré směr Krakova hola. K jeskyni vede zámková dlažba, zde vstup, bufety, suvenýry – vše ještě zavřeté. Stoupáme dál hustým zamračeným lesem serpentinami po stezce. Sem tam vápencové skalky, ticho. Jsem kus před Jíťou a v jednom rovnějším úseku mě náhle zaskočí tmavá hrouda vzdálená asi 50m pohybující se shora po chodníčku směrem ke mně. Blbě vidím, zvlášť v šeru ale tohle je medvěd! Ve stejnou vteřinu zaregistruje on mě a stejně jako já vyděšeně zabručí. Teď už je moje reakce rychlá – jako pominutý letím stezkou dolů a otáčím i Jíťu pokřikem medvěěěd, medvěěd, utíkej! Myslí si že si dělám srandu ale hnedle z mého vyděšeného výrazu pochopí že asi ne. Oba letíme o pár serpentin níže. Pak se trochu skonsolidujem, nikdo se za námi neřítí, medvěd se lekl jako já a taky otočil. Co teď, chvíli přemýšlíme a pak se vydáváme za tleskání, zpívání a halekání znovu do hory. Když už se nás jednou lekl a ví o nás, určitě někam zalezl. Medvěd, nebo medvědice s mladými přece útočí jen když jim náhle vlezem do bezpečnostní zóny, t.j. na pár metrů. Je to přece v medvědích návodech. Celou Sibiř v roce 2005 jsme se báli medvědů a chrastili dětskejma chrastítkama u každého vývratu, ale s medvědem co se de nažrat v Tatrách do kontajnerů kousek nad silnici jsme nepočítali. Ještě k těm návodům: rady jsou různé -utíkat klikatě do kopce -utíkat rovně z kopce -neutíkat vůbec a postavit se s rukama nad hlavou (dělat se větší) a řvát jak tur a mlátit do ešusu –potichu se schoulit na zem do klubíčka a dělat mrtvýho. No moje reakce byla okamžitá a pudová –kdo uteče ten vyhraje! Ještě že neběžel za mnou.Že je daleko rychlejší a silnější o tom nepochybuji. Zajímavý, že o mně vůbec nevěděl, prý cítí i obsah konzervy skrz plech. Z nějaké silnice, rachotu aut a lidského pachu si asi nic nedělá – prostě si zvykl ráno snídat v kontejnerech u vstupu do jeskyně. No moc veselo nám nejni, z halekání do kopce jsme zadýchaný ale asi po hodině konečně vycházíme do otevřeného terénu a traverzujem travnaté svahy se skalkami.
Počasí furt špatný, chvílema mrholí a noříme se do mlhy – kdepak asi je to slibovaný polojasno? Krakovu holu jen míjíme
a pokračujem směr Tanečnica a Krupová hola - to je do sedla u Ďumbieru. V sedle Javorie potkáváme párek Slováků – jdou z hlavního hřebene dolů tak je upozorňujem na naše dobrodružství s medvědem. Oni však mají na ranci krásně cinkající rolničku a my jsme jim stezku svou přítomností už vyčistili. Konečně vylézáme nad mraky, fučí ale je fotogenické počasí s cárama oblaků.
Z této strany máme krásný pohled na severní skalnaté srázy Ďumbieru.
Ze sedla sestupujem po červené magistrále k chatě gen.Štefánika. Zde kapustnica, horec a pivo. Bohužel se zde honí mraky, fučí, je vlezlo. Pokračujem na Králičku a traversujem do Bocianského sedla (zase medvědím terénem – tleskám, halekám). V sedle širá polonina a turistický přístřešek vhodný k noclehu.
My však (po nabrání vody - pramen v traverzu před sedlem) pokračujeme na vrchol Rovnej holy (1722m). Počasí již dobré, schyluje se k západu slunce. Vrchol dobit Krásné výhledy, stavba stanu a sběr větví kleče (z výřezu okolo chodníku) na oheň. Skvěle to hoří – prostě romantika jak má být.
Sotva pak zalezem do stanu, zvedá se vichr a zuří olbřímí silou až do rána. A to tak, že se nedá spát a musím nohama podpírat nárazovou stranu konstrukce našeho super lehkého stanu Velká Anežka (Big Agnes).
3. den 11.9.11
Ráno se snažíme sbalit stan tak, aby nám z něj nic neulétlo a urychleně opouštíme větrnou horu.
O kus níže vítr polevuje a my se válíme na sluníčku a snídáme. Za Královym stolom scházíme prudce do sedla v lese. Naštěstí tu hospodaří dost nahlas dřevorubci, takže medvědi nehrozej. Traverzujem po lesní cestě do Svidovského sedla.
Cestou se nám otvírají výhledy na Ohnište se skalním oknem. Ze sedla (louka, pramen) prudký výstup na hranu Ohnište. Hned na vršku opouštíme zelenou a berem to zkratkou vlevo přímo na vrchol. Potkáváme v protisměru turistu a ubezpečujem se tak o správnosti našeho směru. Za chvíli vyhlídka, sváčiná.
Další postup neznačenou stezkou po hřebeni ke skalnímu oknu.
Batohy jsme skovali do roští a nalehko kolem skalek velmi romantická procházka. Skalní okno je opravdu velkolepé.
Moc pěkné místo. Pár fotek a zpět. Potkáváme Slováky kteří nám radí zpáteční cestu dole pod skalami abychom viděli i Velkú ladovou jaskyňu.
Chvíli si povídáme – jak jinak než o medvědech. Pán říká, že tady v nitru hor je teď nepotkáme – všichni již dávno zjistili že než žrát v pustině jágody je lepčí sestoupit dolů k lidem, páč lidi nic nedělaj a maj všude haldy žrádla. Takže teď jsou dole v kukuřici, až ji sežerou pudou do zahrad a kontajnerů. Pán má chajdu někde u lesa za Mikulášem a říká že se musel smířit s tím, že každý podzim má pobořené ploty a popleněnou zahradu, otrhaný jabka atd. Ochranáři s těma přemnoženejma potvorama co ztratili přirozenou plachost nic nedělaj. Kdyby se jich 50% vystřílelo, ta druhá půlka by si dala pozor a klidila se do lesa. Tolik názor místních (no můj taky). Jdem pak již po zelené na velikú lúku na Ohništi. Nechávám tu Jíťu oddychovat a vydávám se najít salaš. Je to dost daleko zarostlou loukou.
Salaš dobrá ale nikde voda (nejbližší je až 1,5km dále po zelené v Michalovském sedle). Pokračujem přes toto sedlo na horu Slema. Zde je pozoruhodnost – zbytky vraku ztroskotaného letadla z II.sv. války s pomníkem a podrobným popisem události.
Sestupujem do Stanišovského sedla kolem partizánských bunkrů a dále dolů ke Stanišovské jaskyni. Potom vymáchání v říčce a po asfaltě do Liptovského Jána – kúpelí. Zde za nějakým hotelem úplně nový volně přístupný koupací bazének napájený vápenatou minerálkou.
Bohužel ne moc teplou ale i tak krásné místo. Pokračujem dál k centru obce do tzv. „Bani“ – další koupací minerální zřídlo a hned vedle bufet „U Bani“.
Posilňujeme se plackama a pivem a borovičkou a odchod na bus a noční vlak dom.
Komentáře
Přehled komentářů
A to ste kde videli stanovat na hrebeni v narodnom parku a este si prikurovat otvorenym ohnom. Odporucam si prestudovat navstevny poriadok chraneneho uzemia.
NAPANT
(Tomas, 1. 3. 2015 12:42)